Monolog

Monolog

Říkáš, že mě miluješ
A já ani neznám pořádně tvou vášeň
A jestli ti řeknu při svíčkách, že Tě miluju
Nebude to nikdo jiný než já, komu to budu vyčítat
Ale je to něco uvnitř, co obrací moji mysl
Jak bych Tě mohl nemilovat
Jestli že Tě nechám zůstat

Je pozdě - a já krvácím hluboko uvnitř
Je pozdě - tak nech teď slzet náš pocit viny

Je pozdě - je to jen má chorá hrdost
Příliš pozdě - znám svou lásku, nemůžeš z ní vyhnat své světlo

Způsob jakým mě miluješ, je asi ten nejsladší
Ale po celou tu dobu, se více pokouším
Více se zdá, že Tě zklamu…

Teď říkáš, že mě neopouštíš
A já nemůžu uvěřit, že je to pravda
Víš, že tě miluju
Pomiluj mě