DVEŘE

CHODÍ PO SVÉM POKOJI STÁLE SEM A TAM,STOJÍM ZA DVEŘMI A POSLOUCHÁM JEHO KROKY,KULHAVÝ RYTMUS JEHO CHŮZE, CELÉ DNÝ TAKHLE CHODÍ SEM A TAM V NOCI PLÁČE STOJÍM ZA DVEŘMA A POSLOUCHÁM JEHO PLÁČ, VÝ ŽE TU SEM, MÁM STRACH ZAKLEPAT A I KDÝBY MĚ POZVAL DÁL BÁL BYCH SE VSTOUPIT. STOJÍM TU UŽ CELÉ DNY A POSLOUCHÁM OBČAS SLYŠÍM ŠKRTNOUT SYRKU, A OBČAS TAKY NESLIŠÍM VUBEC NIC TUHNE MI KREV V ŽILÁCH A SNAŽÍM SE ZASLECHNOUT JEHO NEPRAVIDELNÝ DECH,STOJÍM PŘED JEHO DVEŘMI A POSLOUCHÁM, NEVÍM CO CHCI SLYŠET MOŽNÁ ODPUŠTĚNÍ MOŽNÁ OMLUVU ZA NĚCO CO SE NESTALO CHCI SLYŠET PROČ TAM STOJÍM, NÉ CHCI SLYŠET JEN JEHO DECH CHCI VĚDĚT ŽE TAM JE.

 ZDALIPAK ON CHCE VĚDĚT ŽE TU  JSEM JÁ ?POSLOUCHÁ ON MUJ KROK  SNAŽÍ SE TAKY ZASLECHNOUT TO JAK VYDECHUJI CIGARETOVÝ KOUŘ? NÉ CHCE BÝT SÁM A JÁ HO NENECHÁM BOJÍM SE TOHO ABY BYL SÁM, MOŽNÁ SE JÁ BOJÍM BYT SÁM A PRO TU STOJÍM, DĚLÍ NÁS DEŘE NATŘÉNÉ NA ČERNO S STŘÍBRNOU KLIKOU KLÍČOVO DÍRKU ČÍMSI UCPAL NEJSOU ZÁMČENÉ DELÍ NÁS JEDNÝ DVEŘE STAČÍ ZMÁČKNOUT KLÍKU , DĚLÍ NÁS JEDNÝ DVEŘE  A JSOU NEPŘEKONATELNÉ. PROČ TAM TAK CHODÍ? NEVÍM PROČ JE NEŠTASTNÝ NEVÍM A NEVM ANI JESTLI TO VÍ  ON, VČERA SEM SE HO POKUSIL ZEPTAT CO SE DĚJE ŘVAL SEM NA NĚJ PŘEZ DVEŘE PŘÍVALY OTÁZEK. NEODPOVĚDĚL   JEN ŠKRTNUL ZÁPALKOU A ZKRZE DVĚŘE ZAČAL BYL CÍTIT KOUŘNIKDY MOC NEMLUVIL. PUJDU SE PROJÍT MUSÍM NA VZDUCH VENKU JE PO DEŠTI ULICE SOU MOKRÉ A PRÁZDNÉ  SOTVA VÝJDU  ZE DVEŘÍ ZAČNE ZASE PRŠET DOJDU AKORÁT K NO-STOP TRAFICE A KOUPÍM ČTYRY KRABIČKY LUCKY STRIKET DVĚ LEHKEJCH A DVĚ NORMÁLNÍCH TY JSOU PRO NĚJ.

 VRATÍM SE HNED DOMU BOJÍM SE A NEVÍM ČEHO,ŽE Z POZA DVEŘÍ NIC NEUSLÍŠÍM NEBO,ŽE USLYŠÍM NĚCO CO SLYŠET NECHCI BOJÍMSE ŽE AŽ SE ODVÁZÍM OTEVŘÍT TY DVEŘE BUDE UŽ POZDĚ A ON ZA NIMY NEBUDE.

                 VCHÁZÍM DO BYTU A VRHÁM SE HNED K TĚM PROKLEÝM DVEŘÍM JE TAM A PLÁČE . MOŽNÁ BYCH JE MĚL TET OTEVŘÍT A UĚŠIT HO CHYTÁM KLIKU A CHYSTÁM SE JÍ ZMÁČKNOUT ALE PAK JÍ ZASE POUŠTÍM  NEMÁM DOST SÍLY ANI ODVAHY A NEVÝM KČEMU JI VLASTNĚ POTŘEBUJI PROČ JE TAK TĚZKÉ OTEVŘÍT DVEŘE  VSTOUPIT DO POKOJE A ZEPTAT SE HO CO SE DĚJE NEVÍM MOŽNÁ SEM BLÁZEN JÁ A NÉ ON JAK SEM SI DŘÍV MYSLEL , UŽ KDYŽ BYL MALÍ TAK SEM MU NIKDY NEROZUMĚL NIKDY NIKOMU NIC NEŘEK A Z NIKÝM SI NECHTĚL HRÁT BYL FURT SÁM , DŘÍV PSAL POVÍTKY,VĚTŠINOU SMUTNÉ OBČAS TAKY ZAMILOVANÉ. NIKDY MI JE NEDAL PŘEČÍST VŽDY SEM JE MOHL SLYŠET AZ KDYŽ BYLY ZVEŘEJNĚNY NEBO KDYŽ NĚKDE ODHODIL NĚJAKÝ ZMAČKANÝ POPSANÝ PAPÍR PLNNY NADÁVEK A ZTÍŽNOSTÍ VCELKU BRAVŮRNĚ UPRAVENÝCH DO NAČANČANÝCH KVĚTNATÝCH VĚT .TET UŽ TAK PŮL ROKU NEDĚLÁ NIC JEN PLÁČE DOKONCE SKORO ANI NEJÍ A POSLEDNÍ DVA TÝDNY PLÁČE ZA TĚMI DVĚŘMI. KDYŽ JEN JEDNOU ZA DEN Z NICH VYPLUJE ABY SI VZAL NĚCO MÁLO K JÍDLU FLAŠKU A CIGARETY PROJDE KOLEM MĚ JAKO BY SE NIC NEDĚLO A JAKO BY MĚ NEVIDĚL PAK SE VRÁTÍ DO POKOJE A ZASE CHODÍ SEM A TAM A PLÁČE. VŽDYCKY DOST PIL UZ JAKO HODNĚ MLADÝ ,MAMA NA NĚJ ŘVALA ŽE JE TROSKAL A ŽE DOPADNE STRAŠNĚ, ŽE Z NĚJ BUDE ALKOHOLIK A ŽE JE NIČMA, PRAVDA JE TAK TROCHU FLÁKAČ, NIKDY NIC NEUDĚLA A KDYŽ JO TAK ŠPATNĚ, NADAVALA MU DOST MOŽNÁ AŽ MOC A JÁ HO BIL A  ON  DĚLAL ŽE JE MU TO  JEDNO ALE NEBYLO TEDA MYSLÍM ŽE NE.

MUJ BRATR CODÍ ZA DVEŘMI A PLÁČE A JÁ MU NEUMÍM POMOCT I KDYBYCH SEBE VÍC CHTĚL, JE TO MUJ VLASTNÍ BRATR A JÁ NEZNĚLÁM NA CELÉM SVĚT NIKOHO KDOBY MY BYL TAK SIZÍ, JEDNY DVEŘE SOU PRO MĚ TOU NEJNEPREKONATELNĚJŠÍ PŘEKÁŽKOU A PROTO MŮJ BRATR ZA NIMI ZŮSTANE SÁM. NEDOKÁŽU ZAKLEPAT A ON MĚ NEUMÍ POZVAT DÁL, PROTO ZUSTANU SÁM.