Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePotence
12. 01. 2001
2
0
1412
Autor
Dantte
Potence
Jednoduché a zdánlivě jednoznačné slovo a jeho význam. Nechci tlumočit definici jak to vidí encyklopedie. Ovšem slovníky cizích jazyků už zde cítí problém. Některé národy se čímsi takovým nehodlají zdržovat a lze to domorodcům snad jen verbálně opsat nebo polopatisticky ručně naznačit. Staré kultury to prožívaly mnohem více, plastičtěji, jak vidno na jejich symbolech a dochovaných uměleckých dílech. Pro toho, kdo na tomto místě čeká rétorický pokus o vyobrazení odhalených lidských údů přichází zklamání. Není totiž potence jako potence.
Využívám v těchto řádcích slova potence, jako odstrašujícího příkladu pro to, co dnes chceme nazvat bytím. Představa života sešněrovaného konvencemi, navlečeného na nit mezi perly lidské hlouposti, přerostlých ambicí, závisti, cest vzhůru přes živé mrtvoly, boje o sladké nicnedělání při maximálních materiálních požitcích. Zbývá snad už jen návrat ke konzumaci syrového masa, pokud možno nasáklého ještě teplou krví. Snad v tomto jako memento zapůsobí nemoc šílených krav nebo jiný varovný úkaz. Lidé jsou totiž už šílenstvím posedlí dávno. Ne všichni a ne vždy, ale statistické váhy stále více vychylují svoje rameno k bráně Pekla.
Konvence tady patrně vznikly spolu s člověkem, možná je znali i dinosauři, ale ti nám to dosud přes všechny výslechy objevených fosilií nechtějí potvrdit. Jsme dnes v novověku ve své potentnosti tak důslední, že se zdaleka nespokojíme s Desaterem, Koránem, Talmudem, Buddhismem a jinými ať ve stylu dialogu či jinými, pod hrozbou věčného zatracení sesmolenými nařízeními. Mlčící většina už dnes nesleduje, tím méně se snaží pochopit co plodí choré mozky pod vidinou své potentnosti na úplně zbytečných institucích ve snaze plodit. Ne, nejde o plození v genetickém slova smyslu, ale o plození dalšího smutně popsaného papíru. Co může člověka poměrně klidného a vyrovnaného vést k psaní takových myšlenek? - Návrh etického kodexu zaměstnance ve veřejné správě - dovolím si jen uvedení předznamenání - „Ministerstvo vnitra má za úkol zpracovat na základě doporučení Rady OECD návrh etického kodexu zaměstnance veřejné správy. Vzhledem k tomu, že jde o stanovení určitých etických norem, které by měly být výsledkem obecně vnímaných hodnot, byť jen v omezeném prostoru veřejné správy, předkládá Ministerstvo vnitra podklad pro řešení k veřejné diskusi."
Po prostudování si uvedeného rádobydokumentu mám chuť předvést paní Mgr.Anonymní - co jsem měl dnes ráno k snídani. A to že to neudělám není z důvodu pochopení pro tyto zákonotvorce, ale já dnes nestačil posnídat. Taky kdybych tak měl činit při pohledu na výtvory této naší metropolitní inteligence vždy, tak by bylo zbytečné žaludek jídlem zatěžovat.
Taky představa , že touto cestou taky chodívá láska mne nutí zachovávat chladnou hlavu. A taky jsem chtěl uvést, že mi dnes v noci při cestě zasněženou krajinou spadla do auta ...hvězdička. Nebyla rudá a pěticípá, ani bílá, žlutá xcípá. Byla krásná a svěží a mimoděk mne napadlo, že jsou v životě chvilky, pro které stojí za to žít. Milovat.
takové rozvláčné, obecné, rozmlžené, nekonkrétní, asociativní...
a v podstatě milé :-))
*
P.S.
jen by možná bylo dobré znát ten text, který tuhle reakci vyvolal - bez něj je ponecháno příliš mnoho na fantasii čtenáře...
já obvykle snídám kolem třetí odpoledne :-)) takže teď (22:03) už mám za sebou i svačinu :-))