Má kočka je zakletá

Má kočka je zakletá princezna,

vznešená, milá a hravá.

Když něco provede, nikdy se nepřizná

neposeda nenechavá.

Snad se v ní nikdy nevyznám,

je měkká, krutá a dravá.

A přece mé ruce rozpozná,

když ode mne se hladit dává.

Něha sama, hned krutý chlad.

Kde se to vzalo v tom zvířeti?

Volám ji:,,Čičí, nemáš hlad?"

poprvé, podruhé, potřetí...

Bestie lítá, což neznáš vděk?

-aha, už kráčí půvabně-

z rozmarů Tvých mne chytá vztek!

S tou kočkou však nic nepohne.

Snad není taková dáma?

Kaktus spíš, orchidej trnitá.

Léčí mou samotu drápkama,

ta moje princezna zakletá.