Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOdpověď
12. 01. 2001
0
0
923
Autor
Rob
- Řekni mi něco, povídej už.
- Kdybych to řekl nahlas, slovy,
že ty jsi žena a já muž,
neuvěří nám snad, kdoví...
(O té černooké světici,
to, co nikdo netuší,
povím všechno - srpku měsíci
a zbytek Venuši...)
Synu! to „TO“ je tam NEZBYTNÉ, jako bys nevěděl, že recitovat se dá lecos ;o)
Netřeba dlouze povídat
mlčenlivé Venuši.
Co má láska na duši
z pohledu si vytuší...
Netřeba srdce otvírat
bledoskvoucí Luně.
Zná tajné ducha tůně,
ví po čem srdce stůně.
v téhle básni mi nešlo o verše s přesným počtem slabik, to, že některé "sedí", je spíš náhoda. A myslím, že to "to" tam má taky svoje místo, ale díky za připomínky.
šlo mi o to, že na takovéhle trhlince v rytmice se čtenář snadno zarazí - a vytrhne ho z básně a tak mu ji zkazí...
víš, už jsem přišel na to, že se to dá recitovat i takhle, aniž by slabika navíc vadila - jen se musí za "to" udělat dlouuuuhá pauza... a máš pravdu, je to tak lepší :-))
hežké, jen pokračuj :-)) (a do prologu připiš nevhodné pro JiKoidní neromantiky :-))
btw, 6. a 8. verš rytmicky nesedí - rozcházejí se o slabiku... když v 6. verši vynecháš "to", (z mého pohledu) získáš hned dvakrát: verš bude znít jemněji a hlavně se srovná rytmika :-))