Vtip nic

Je jedna místnost.Nádherně vybavená,uklizená,pohodová a skoro až jemná.Do této místnosti příjdou dva vyni-

kající lidstští představitelé.První z nich je obratný mladík,silák již od pohledu,takové poupě v oblasti nedefinova-

telnosti,na zkrátka naprostý God.Přichází do místnosti s ramenní taškou.Druhý muž je poněkud stárnoucí mýtus

společenských večírků a estrád,takový zapomenutý kamínek v rozbouřených peřejích.Narozdíl od svého osudu se jeví jako muž převelice sterilní a nenápaditý,spíše takový stárnoucí kokoška než nějaký pseudobohém z prvních stránek bulvárních časopisů.Ale zaplaťbůh,že není již tak podbízivý,je sice naprostou šedí,která se tváří

poněkud suverénně,ale není zase žádnou krysou z recepčního a piknikového rybníku.Oba tito chlápci jdou doprostřed této nádherou vonící příjemně zařízené a uklizené místnosti,položí svá zavazadla na stůl...a mlčí.Ml-

čení těchto dvou instančních panáků vypadá poněkud nervózně až depresivně,z jejich mrtvolností nadýchaných pohledů je cítit cosi strašného.Ono nepříjemné mlčení trvá tak pět minut,pět strašlivých minut,jež by umořily k úmrtí i kdejakého exotického machra.Pět minut na váhách trpělivosti a děsu,pět minut podobajících se hrůznému obrazu globální apokalypsy,pět minut destrukce obyčeje.Jako kdyby si tito chlapíci nakonec uvědomili,že trávit čas děsuplnými činnostmi by nebylo ani v nejmenším přitažlivé a pozitivní,rozhodli se tedy provésti zásadní změny.Konkrétně tedy změnu jedinou,velice nenápadnou,vzdáleně možná nevýznamnou a nicneřešící,ale i tak naprosto ušlechtilou.Chlapíci přestanou mlčky stát a dají se vzhledem k jejich osobnímu zavedení změn do permanentního pohybu.začnou sice také mlčenlivě,leč dynamicky a imaginativně pochodovat okolo onoho stolu nacházejícího se ve středu místnosti.Dokola stále,zasebou,mlčky,ale příjemně a optimisticky.Jejich kolotoč se nyní jeví jako jev naprosto svěží,který jest skutečně kardinální změnou ve sféře neútěchy.Člověku by se chtělo až zaplakati nad touto ukázkou mírumilovného soužití,aplikovaného v pohybovém stádiu.Kdo je pozorný,může spatřit jak se oba dva pánové nenápadně i usmívají,analytickému uchu by neušlo ani blízký hudební doprovod hraný z jakési jiné dimenze,který se tak podobá vítězným válečným pochodům.A co oko idealistického kantov-

ce nezaregistruje v této nádheře,oba dva pánové svůj pochod přizpůsobují onomu hudebnímu doprovodu,dokon

ce začnou virtuózně dělat vojenská gesta s pohyby horních končetin,no,jaký to úžas.Ale jak má vše svůj začátek

má také vše vzhledem k elementárním zákonům logiky a souvztažnosti s bytím svůj konec.Oba pánové tedy svou činnost ukončí.Muzika přestane hrát,úsměvy na jejich tvářích ihned zamrznou,oba počnou praktikovat vzhledem k jejich perspektivnosti a progresivitě činnost zcela novou a o to ještě zásadnější.První z nich,obratný

mladík vytáhne ze svého zavazadla knihu.Jedná se o knihu nepředstavitelně velkého významu,knihu klasického

představitele navždy moderní literatury,jehož díla hltají dnes i zafixované plačtivou blbostí a neurotismem trpící

zrzavé studentky víceletých gymnázií.Jest to básnická sbírka levicově a homosexuálně orientovaného žida Ginsberga s názvem Kvílení,ano,toto dílo recitoval kdysi údajně i bolševický ,,švorcovský"jev Strejček v normalizací nasmrádlém ČSSR(Československé Sesrané Sovětizační Rakoviny).Jakmile ji obratný mladík vyloží

na stůl,oba dva sani na pikosekundy napadne úvaha,zda nejsou stejně homosexuální jako autor této Beatbible.

Ať sami můžou přemýšlet jakkoli,oba dva nejsou ani bi-,natožpak homo-,což je evidentní.Jsou to klasičtí sexuální konzervativci,hetero-,když chcete vědět konkrétní fakta.Po tomto úkonu a chvilkové indisponovaném

přemýšlení začne i stárnoucí mýtus cosi činit.Ze svého zavazadla vytáhne po dlouhém šmatrání jakousi krajkova-

nou utěrku baskijského vzoru k užití během čištění kuchyňského nádobí.Položí ji na stůl a oba dva si ji budou  cirka čtvrt hodinu prohlížet.Pohledem a tokem mysli ji rozpitvávat,analyzovat,hledat v ní skryté významy a alternativní funkce,při své práci však nechají mimo neinterpretovaný part tohoto objektu,totiž vertikální rozměr

předmětu.Jakmile skončí s teorií,začne praxe.Poprvé a naposledy budou vyřknuta z jejich úst slova,a to ne nějaká.To budou slova,jež by se mohla nechat vytisknout na náhrobek jsoucí správy,naprosto největšího ducha a génia veškerenstva.Tudíž obratný mladík náhle vysloví do éteru i ke svému spolustojícímu:,,Allen".A poté se

definitivně rozpadne v hýřící se prach.Stárnoucí mýtus po skončení žití obratného mladíka vysloví lakonické:

,,alain" a následuje obratného mladíka v konečném pohybu svého života.Náhle je v místnosti,této nádherné místnosti,po živých a klasicky se orientujících tvorech ani vidu,natožpak slechu.Ale to je stav pouze dočasný-do pokoje vejde stará důchodkyně,volička ODS a bývalá předsedkyně uličního výboru ROH.Ad oculos jsou její

kudrnaté vlasy opatřené fialovým přelivem.Rozhlédne se a po chvilce začne pět na plné kolo:

Credibilis punctum amore

altus novem decem corpore

multa sulta ad incredebilus

inter scholam novum disciplinus

Koliko opatření červánků míru

ukradnou čerti k pozření sýru

jediná malinká panenká tvrdí

že jenom ptáčkové takto jsou hrdí

diversicus alienus inedia

absolutum ad hominem et inopia

in omni celerem solatium bonus

plebi ultimate solum incredibus

Veselte se lidi je tady ráj

čekáme všichni až příjde máj

poté se obveselíme na vrcholu štěstí

blaženost děti nedrží v pěsti

Ukloní se imaginárnímu ptákovi Rosomákovi a jde na koncert kultovní kapely DG 307.Ta se má

---