PARALELNÍ SVĚT-30

Podplukovník Michal Novotný v civilním oděvu rychle došel k zaparkovanému automobilu. Přitom pozorně hleděl na ulici, načež na ní spatřil svižným krokem jdoucího generála Smitha Stevensona, který měl také na sobě civilní oblek.

„Pane podplukovníku, ten náklaďák jede k řece. Asi pojede na most,“ uslyšel Novotný v naslouchátku hlas nadporučíka Mirka Vincenta. Ten se nacházel mnoho kilometrů za Prahou vnitru skály, kde byla vybudována tajná základna. Vincent seděl před jedním z mnoha monitorů a díky miniletadélku, co na dálku ovládal, a které mělo mikrokameru, sledoval jedoucí nákladní vozidlo. Na střeše jeho kabiny se nacházel přisátý válec. Ten měl kolem sebe vytvořenou stejně ochrannou clonu proti spatření jako ono miniletadélko. Jednalo se však o sondu, z níž se dalo pronikat do budoucnosti.

„Informujte mě přesně, kam jede,“ sdělil polohlasně podplukovník do mikrofonku v límci, přičemž nasedl do vozidla. O chvíli později usedl na sedačku vedle něho i generál.

„Tu sondu musíte, pane podplukovníku dostat do bezpečí!“ řekl Stevenson.

„Ano pane generále. Udělám proto vše,“ odpověděl mu Novotný, když nastartoval vozidlo a rozjel se s ním po ulici.

„Pro vaše akce přesně platí: Když se něco může pokazit, tak se to pokazí!“

„To byla prostě souhra náhod.“

„Jsem zvědav, jak si povedou vaši muži v tom kanálu.“

„Určitě pane generále zabrání v umístění tý nálože a ta německá přehlídka proběhne v naprostém klidu.“

„To doufám. V sázce je příliš mnoho!“

„To si všichni uvědomujeme.“

   Podplukovník upřeně hleděl přes přední sklo na ulici, která vedla k vltavskému nábřeží, a přitom se ozval nadporučík Vincent.

„Pane podplukovníku a generále. Náklaďák přejel Vltavu a asi má namířeno do smíchovských kasáren.“

„To se dalo čekat. Jestli do nich vjede, tak mi to hned hlaste!“

„Ano pane!“

O chvíli později vjeli na nábřeží a oběma mužům se naskytl pohled na panorama Hradčan, nad nimiž vlála zlověstná červenobílá vlajka s hákovým křížem. Tu však pro velkou vzdálenost neviděli.

„Tak vjíždí na nádvoří kasáren!“ sdělil jim nadporučík a zároveň na obrazovce sledoval, jak ono nákladní vozidlo projelo branou na kasárenské nádvoří.

„Co hodláte, pane podplukovníku podniknout?“ zeptal se generál.

„Ještě konkrétně nevím.“

„Tohle auto přeci dokáže být neviditelné i létat několik metrů nad zemí.“

„To ano pane generále. Ale přes to ochranný pole, bohužel nedokáže projít ten paprsek, kterým se ta sonda dá zachytit.“

„Aha. To jsem nevěděl.“

„Něco určitě vymyslím,“ mínil Novotný, přičemž vjeli na most.

„To tedy musíte, pane podplukovníku,“ řekl Stevenson, který se v obličeji zachmuřil, zatímco Novotný se tvářil zamyšleně. Zanedlouho přejeli sluncem zalitý most a ocitli se na opačném břehu Vltavy.

KONEC TŘICÁTÉ ČÁSTI