Vodou

Vpíjím se do tebe
skrz český křišťál,
co do úst jsi vložil mi
s tou čistou kapkou.



Už z tvých prstů nádherných
nestéká voda sražená na zdivu
studených hradů,
už do mě se vtékají,
stydlivě, možná.

Vypiju, vsáknu se
a uvnitř tvých tepen
proteču tebou
a zanechám klid.

Jestli mi dovolíš,
pokud se necháš
a ruce rozhodíš
pokorně, pro mne,
na výlet vezmu tě
tam, kdes mě tušil.



Pokleknu, spadnu ti
se stenem k nohám
a dýchat ti budu
na bosé nárty.



Očistit, omýt se,
myšlenkou, hloubkou
vůní tvou...
opilá..
padám..
a znovu se probouzím,
uběhla staletí
(odkudsi smích)
nade mnou socha tvá,
řeckého boha
a z kamenných očí
slzy mi krápou
na holá záda

---