Environmentální migranti

Nejdříve bych vám ale asi měla vysvětlit, o čem to tu vlastně píšu, co nebo kdo jsou to environmentální migranti. Hodně zjednodušeně řečeno, jejich migrace je způsobena (z)ničením jejich domovů v důsledku přírodních katastrof nebo zdevastovaným životním prostředím. Tito lidé musí opustit své domovy v lepším případě dočasně, v tom horším natrvalo, a to většinou protože jim jejich země (původu) nemůže nebo nechce zajistit bezpečné živobytí.

Nesporným faktem zůstává, že evropská kolonizace přeměnila ekologii jak Evropy, tak i kolonizované Ameriky a Austrálie. A to v  to nepočítám obrovské změny, které se v důsledku kolonizátorských počinů staly s Afrikou a jihovýchodní Asií. Jenže dříve měli případní migranti možnost odejít do relativně prázdných a neobydlených prostor, protože v těch dobách nežilo na naší planetě takové množství lidí. Současná environmentální migrace se zcela liší, ať už svým globálním rozsahem, nebo množstvím zasažených lidí.

Mezi hlavní příčiny vysídlení nepatří jen přírodní katastrofy (sucha, záplavy, zemětřesení apod.), ale i pomalu působící přírodní procesy ve většině případech zaviněné lidskou činností (eroze půdy, vysychání řek a jezer aj.), nehody a průmyslové havárie (vzpomeňme na Černobyl roku 1986), tzv. “rozvojové” projekty (budování přehradních nádrží, těžba ropy…) a ozbrojené konflikty nebo dokonce války, které se povětšinou vedou o přírodní zdroje (viz dlouhodobý arabsko-izraelský konflikt, který je z velké části sporem o zásoby vody na tomto vyprahlém území).

Mnoho z migrantů ale není vůbec počítáno do skupiny uprchlíků, ať už z důvodu nedostatečné definice uprchlíka (která byla schválena v r. 1951 a mezinárodní společenství od té doby jaksi nereflektuje změny světového řádu) nebo z toho důvodu, že migranti neodcházejí do cizích zemí, ale zůstávají ve své domovině a stávají se tzv. IDP (internally displaced person – vnitřně přesídlená osoba). Proto ani nemůžeme znát skutečné počty takovýchto migrantů, ale odhaduje se, že během devadesátých let jich mohlo být kolem 20 miliónů.

Ráda bych se teď věnovala několika fenoménům, které mi na celém problému připadají více než pikantní. Přírodní katastrofy jakž takž chápu, může se stát, že přijde období velkého sucha a lidé, kteří jsou závislí dejme tomu na pastvinách, musí odejít do úrodnější oblasti. Co se mi zdá na environmentální migraci nejzajímavější, jsou přesuny lidí z důvodu tzv. rozvojových projektů. Vemte si třeba takový projekt údajně největší přehradní nádrže na světě, Tři soutěsky v Číně. Nejen že to je neskutečně postavené na hlavu, může to mít i dalekosáhlé následky. A neřekla bych, že jen pro lidi v Číně. Ale k jádru věci: čínská vláda prý prohlásila, že tuto přehradu staví, aby zabránila velkým záplavám na řece Jang-c'-ťiang, které často postihují kolem 2 miliónů lidí. Proto už vystěhovala (a to jen podle oficiálních údajů, možná jsou čísla úplně jiná) z oblastí, kde bude voda, 2 milióny lidí. Zjednodušeně řečeno, kus za kus, nezdá se vám? Aby “zachránila” 2 milióny svých občanů, ztratí kvůli tomu další dva milióny střechu nad hlavou a ani jim není nabídnuta adekvátní náhrada. Naopak, takoví lidé následkem těchto machinací ještě více zchudnou. Je jim odebrána úrodná půda, za niž dostanou v nové oblasti své působnosti již částečně zerodovanou půdu, která se vlivem každého deště víc a víc sesouvá. Navíc se proslýchá, že voda v nádrži nebude vůbec k pití, protože Číňani ani pořádně nezlikvidovali zbytky měst a různých továren, které hodlají zatopit. Takže k čemu jim to bude? Nejspíš jen k pocitu velikášství, že mají NEJVĚTŠÍ vodní přehradu NA CELÉM SVĚTĚ. Ani se mi nechce domýšlet co by se stalo, kdyby přišla skutečně velká voda a přehrada, která by v té době byla už třeba hotová, nebyla schopna rychle upouštět vodu.

Ale nebudu sýčkovat. Víte, zdá se mi čím dál tím více pravděpodobnější, že všechno souvisí se vším. Zkrátka že všechno je navzájem propojené. Tak například, slyšela jsem, že Američané kácejí tropické deštné lesy v jižní Americe, aby na takto získané půdě mohli udělat pastviny pro krávy, které mají na maso a na mléko. Ruku na srdce – nezdá se vám, že by bylo všechno daleko jednodušší, kdyby začali jíst méně masa? To by příznivě ovlivnilo jejich váhu i zdravotní stav, tudíž by se nemusely vkládat takové miliardy do zdravotnictví. Dále by to mělo pozitivní vliv na to, že by bylo zapotřebí méně krav, které by se chovaly více na mléko než na porážku, což by vedlo ke sníženému kácení zelených plic naší planety. Ale to jsou všechno jenom domněnky a s daným tématem až tak moc nesouvisí. Udělala jsem jen takovou odbočku, protože mi to připadalo zajímavé a chtěla jsem to zmínit.

Na závěr už jen uvedu, že si myslím, že to, co se v současném světě děje, není dobré. Lidé by měli víc přemýšlet a snažit se vcítit do situace lidí, kteří nejsou ve zrovna nejlepší situaci. Možná by pak začali více pomáhat a méně řečnit (teď myslím “ty nahoře”, kteří s tím reálně mohou něco udělat). Ale situace z prosince roku 2004 nám ukázala, že některé věci se už přece jen obracejí k lepšímu. Teď už jen zbývá pochopit, že za zoufalstvím a bídou lidí Třetího světa stojí třeba právě nějaké environmentální faktory. Určitě by jim pomohlo, kdyby dostávali více zakázek v oblasti zemědělství. Zvýšilo by to zaměstnanost a částečně tak snížilo jejich chudobu. A tím pádem by se z nich nestávali uprchlíci, neměli by důvod odcházet, kdyby se jim žilo dobře. Nač v Evropské unii cpát takové množství peněz do zemědělské oblasti, když například ve Velké Británii pracují v sektoru zemědělství pouhá 2 % zaměstnanecké populace, zatímco na světě existují země, které se zemědělstvím přímo živí? Potřebujeme zřejmě ještě mnoho času, než nalezneme ten tolikrát vyzvedávaný a oslavovaný světový mír, protože pokud nám nedocházejí takovéto věci, jak potom chceme pochopit a řešit jiné?