Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vyznání

29. 08. 2005
0
0
1235
Autor
Smeesheck

Tahla básnička vznikla při turbulencích v letadle, turbulencích podobných všemu, čím jsem si prošla za posledních pár týdnů. Tedy já...spíš moje srdce. Je těžké, když někdo odmítá naší lásku, ale stejně bolavé může být odmítat lásku (nebo \"lásku\") člověka, na kterém nám záleží. S veškerou sílou slov NE, ale i ANO, rosteme...rosteme jako lidé...a s pochopením významů může růst i lidské srdce.

Dál a dál tedy budu posílat každodenní objetí a chci mnoha lidem říct, jak moc je mám ráda. Nikdy jich nebude dost...já jen doufám, že moje srdce bude vždycky natolik velké a silné, aby všechna ta vyznání, turbulence, přijímání i odmítnutí zvládlo...a že bude moct posílat do světa tu hromadu lásky, která se v něm točí.

Vyznání

 

Musela jsem říct zdánlivě kruté ne

I když bych stokrát chtěla křičet ano

Zůstalo za mnou srdce zlomené?

To moje bez odpovědi bije samo

 

Srdečná mnohá objetí

Písmeny slovy dává

Jednou celý svět obletí

Snad z toho točí se má hlava

 

Tak jakoby tu prosím odpuštění

Chci zůstat milý nablízku

Mé já na lehké vztahy není

A ani nechce spadnout v tuhle tmu

 

 

Jsem to já

Co zůstala tam svá

Můžu tohle chtít?

 

Ta divná holka Tě moc ráda má

Pro Tebe tady zůstává

K tomu už není co dodat víc


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru