Petrovi - vzpomínka z hrníčku

Kapičky na skle 

 a i s nimi políbení světla ve vlasech,

vzpomínky z bíleho hrníčku,

hrníčku z červenými puntíky.

Tvář jako pavučina, už s nádechem ji ztrácíš,

protože vydechuješ a pápěří se láme v pase.

Konec snů.

Pokaždé znova a znova klopýtat.

Ne, opravdu všechno nebylo špatné,

ale něco prasklo,,,,

Drobounké střípky na dně křišťálového pohárku jsem zapila vínem

a ty nejkrásnějsnější něžně smutné oči plné stesku z nesplněných snů

jsem už nechtěla,,, už ne.

Jen tolik snů je kolik má hrníček čerených puntíků,

nekonečně,,,,

Víš to?..Víš!

Ale ve snech se nedýchá, nemusíš je plnit jako hloupá novoroční předsevzetí,

kletbu tvé současnosti...

Ooo, ja vím....ty slibuješ...

Proč?

Zapomněl jsi...sen je jak závoj z pavučiny a občas stačí jen obejmout a pohádky se plní...

Něco jsi hledal...asi sebe...

ale zafoukal vítr...

a zbyla z tebe jen pavučina....