Haadkovi

Laškovně, magicky, půvabně

okouzlena hudbou, světly a tvým smíchem,

barevně živoučká bosorka...

tvá věčná slova jako bublinky vzduchu...neviditelný obsah...

a jeden květ...neviditelný,

ale určitě měl červenou barvu.

Já vím...schovaná za svými slovy...na pomezí hry a skutečnosti

nikdy jsem neukázala....jak moc, jak moc...

ale ty viš, už víš...

A přece jen... ten tvůj zvědavý pohled ze skla na květ... z květu na sklo... k nezastavení

ten to věděl....

Ale ty...ty ses tak bál....

a já měla strach dotknout se tónů....

přišly jak větřík a odvanuly...

všechno jsem chápala...a tančila na špičkách mezi poháry vína.

Abys věděl....bylo lákavé hrát hru na rozbité střepy.

A pomaloučku se zbavovat strachu z hadů, kteří mění svou tvář...

z veselé zvídavosti v zádumčivou něhu a někdy...někdy v strach...

 

A potom uklouzla jsem mezi střepy a ostré sklo mi pod kůží vyrvalo květ z kořenů.

Ty jak zvířátko odplazil ses pryč a dingy...ding zašveholil ocáskem.

Digy ding...byl jednou červený květ...

dingy ding...kvetl krásně, kvetl hned....

dingy ding... a já měnil svoji tvář...

dingy ding....teď se ptám, kde ho jen máš....

 

Cililink....ukážu ti svoji tvář

cililink ....bez květu ji rozpoznáš

cililink.... kdysi dávno krásný květ 

cililink ...kvetl krásně, kvetl hned

---