Uspěchaná doba

Je ráno budík zvoní,
z postele mě honí,
ježiš to je hodin,
já měl jsem dávno vstát.
A kokrhá mobil,
říkám si, jsem debil,
že do noci jsem robil,
a nešel jsem včas spát.

Hrozně rád bych něco sněd,
ale nemám kdy
a běžet musím hned,
tak do báglu chleby
namazaný hodím,
žaludeční vředy,
snad si nepřivodím.

U srdce mě bodá,
uspěchaná doba!

Tady končí legrace,
lačný běžím do práce,
Ruku k dílu přiložit,
(a) zboží rychle naložit.
První, druhá paleta,
a ještě ňáký krabice,
jsem ready, razím do světa,
zas mě tlačí velice
uspěchaná doba!

Přede mnou sto koní
a za zádama zboží,
zas hodinky mě honí,
tak to je teda boží.

Zase šílím, rychle řídím,
já to snad včas nepořídím.
Za jízdy se nasnídám,
minerálka, chleba,
a jen si zas povídám,
je uspěchaná doba!

Všechno zboží rozhodím,
snad na správný místa,
že ve škole se opozdím
je zase věc jistá,
nestíháme oba
-já a tahle doba.

Pak do podvečera ve škole,
až si říkám ty vole,
proč tohle všechno dělám,
já z toho nic nemám.

A ze školy zpátky
jedu vcelku přímo,
teda pokud nejsem mimo,
i když se snažím bdít,
na únavu jsem krátký.
Chci ještě chvilku žít.
Není to fakt příjemný,
se u volantu probudit,
za jízdy probudit.

Večer přijdu domů,
dělám věci do školy,
a večeřím k tomu,
a projekty a úkoly...
S půlnocí se loučím,
pak teprv práci končím,
Vyčistím si zuby,
jen zběžně a rychle,
pak zahodím rifle,
a padám zničen spát
pár hodin si dát,
vždyť ráno musím vstát.

Už vím, že zas zaspím
jen pár hodin si pospím,
ale co, to dospím v busu do školy.

Spěcháme furt oba
-já i tahle doba!