Zaměřovač plamene

21. 12. 1993 Těžkopádné oslovení ubíhajícími mraky, plnými přesycených bakterií, uprchnuvších z laboratoří neznámé cesty. Každá z nich se vznáší v kovových botách a decimuje střelce s očima na zaměřovačích po obou stranách barikády. Vždyť i za tím zátarasem z dlažebních kostek a převrácené tramvaje jsou bytosti tobě podobné – možná lidi. Nepatrné uklouznutí po hvězdném třpytu může zavinit pád království. I hvězdy se umí mstít… Proto je raděj pozdrav, nebo se zamkni do tresoru pod kódem 25 – doleva –16 – doprava –32 – doleva – cvak! Barikáda víry i barikáda nedůvěry vyrostla přes noc (jíž vládne mág v rudém hávu) v ulicích sídlišť a na střechách domů. Obličeje prchajících obyvatel jsou podbarveny stříbrem z opadávajících stromů. Šrapnel se rozstříkl v naturalistickém obraze – plavou v něm oči autora románů. Proč se musím dívat na zbytky těl nedospělých – Pane můj – i celého světa, kde však vládne Tma schovaná ve dvou komolých pravidelných šestibokých jehlanech se slepenými podstavami? Řvu Ti do obličeje – odpusť mi. I jim. Na obou stranách barikády.

---