Stopařův zápisník 2

To co jsme s dočetli v zápisníku první večer nás uchvátilo- a tak ani druhý den, ač jsme měli spoustu povinností a práce, jsme nedokázali odolat a otevřeli ten malý modrý sešítek...

ZÁPIS TŘETÍ, POVÍDKA DRUHÁ
Ten den jsme měli střediskovou akci - všechny tři oddíly se sešli abychom mohli porovnat, který je nejzdatnější. Jednou z disciplín bylo i štípání dřeva. Ve chvíli kdy se k ní dostali holky a uviděly jaké špalky mají nařezat a následně rozštípat na polínka, ulyšel jsem pouze obdivné :,,Týýjo!". Otočil jsem se za hlasem - už jsem věděl, že tadyto bude zábava. Při pohledu na tváře před sebou s napůl zděšenou a napůl nevěřícnou grimasou jsem se málem začal smát. ,,To snad nemyslíte vážně.." řekla Jesky, nevěřícně zakroutila hlavou a vrhla na mě docela obviňující pohled. Jako kdybych mohl za to, že tu nebyli jiné soušky než borovicové..
Po mém ujištění, že to je myšleno vážně si Myška povzdechla a zeptala se: ,,Kdo bude štípat?". Chvíli bylo ticho.Poté několik holek upřelo nevině pohled na Jesky. ,,Jasně.Chápu!" pozvedla Jesky ruce v obraném gestu a vykročila ke špalku se sekerou.
Nařezání tří špalků zabralo holkám jenom chvilinku, ale ve chvíli kdy chtěli začít špalky sekat se objevilo hned několik problému: Prvním z nich bylo to, že to holky vlastně neuměly moc ani teoreticky, natož prakticky. Druhým problémem bylo že měly , jakožto slabé a subtilní dívky (což o sobě všechny s chutí tvrdí..) málo síli a konečně třetí a snad i největší problém byl, že se na kraji lesa objevila skupinka kluků ode mne z oddílu v čele s Pavoukem...
Pavouk bohužel nezklamal moje očekávání a svůj příchod uvedl slovy:,,Ježiš jak drží tu sekeru??" za toto opovržlivé prochlášení sklidil docela nepříjemný pohled od holek, hlavně tedy od Jesky, která chvíli vypadala, že se rozmýšlí zda sekeru zaseknout do špalku, nebo do Pavouka. Nakonec se naštěstí rozhodla pro špalek a nakonec po dvacetiminutovém snažení, naprosto odrovnané vysílením a zmožené vzteky na Pavouka( se svými hláškami nepřestal, ba je dokonce stupňoval) se holkám podařilo rozštípat jeden špalek a já se rozhodl toto utrpení neprotahovat. Vděčný pohled který jsem zato od nich sklidil byl více než dostatečnou odměnou...
Když jsem si večer chtěl jít lehnout spatřil jsem na svém spacáku svazeček nějakých rostlinek. Přikleknul jsem k nima  můj údiv neznal mezí - byl to tymián!
Udiveně jsem se rozhlédnul kolem a uviděl několik usměvavých tváří se štěstím rozzářenýma očima - v křoví se schovávaly holky a pozorovaly jak budu reagovat na jejich dáreček.Chtěl jsem jim něco říct, poděkovat jim, ale ony se jen zasmály a odběhly..Snad šly tehdy tančit při měsíčku, snad šly na nějaké své tajné místečko..Nevím, ale jedno vím jistě - ten tymián mi je bude připomínat ať už se stane cokoliv...

ZÁPIS ČTVRTÝ
Myslím, že do smrti nezapomenu na to štěstí, uspokojení a jistou vyzývavost v pohledu našich děvčat, kterou jsem viděl v jejich tvářích den po této události, když se vyhlašovaly výsledky a ony byly sice poslední,a le jen bod za skupinou ve které byl Pavouk..Jejich nadšení se odrazilo i v jejich pokřiku a tak ač poslední sklidily potlesk snad největší...

---