Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

zázrak

06. 09. 2005
0
0
794
Autor
Hany

Zázrak

Sněží. Sněží a tvůj dech se promíjí ve svitu pouliční lampy, co bliká v nedokonalém rytmu. Tančící kouzelné vločky tvarují ti na vlasech krajinu podobnou zahradě tvých snů. Po ruce ti leze stonožka a svými prsty ti hladí kůži, až běhá mráz po zádech. Ty se jen díváš na hvězdy a hledáš cestu ven z nitra sebe.

Chci tě. Chce tebe. Přeješ si, aby ti narostla barevná křídla a mohla jsi letět vysoko, vysoko mezi stromy a zpívat si: s tebou mě baví svět.

Sněží. Tvé myšlenky plynou kolem tebe ze všech stran jako babí léto. Poleješ si hlavu černou barvou, aby si zahnala múzu, co se ztratila a hledá novou oběť. Snad tě najde. Snad jí utečeš.

Sleduješ krásnou proměnu ročních období, co skrývají se v knize, kterou právě držíš. Listy se otáčejí, každá věta, slovo či obrázek ti napoví. Proč jsou tu klíče? Proč mám je hlídat?

Pustily kořeny mi v dlani a sleduju, jak roste z nich život. A počítám, kolik krásných očí se dívá se mnou na tenhle zázrak.

Sněží. Je mi teplo, protože u srdce mě hřeje SMRT. Hlídá mě. Hlídám ji. A pořád chodí kolem mě. Tma a sem. Sem a tam. Přemýšlí, ale nevyhraje. Tuhle hru nemůže vyhrát. Je to královská hra, hra bohů. Sundej si konečně ty růžové brýle, vrať se na zem.

Šach mat.

 

 

 

………. a zase sněží.


...to iste... ...na moj vkus vela silnych slov...a obrazov... ...inak je to zasa gut...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru