Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOmyl?
Autor
Hany
O m y l ?
Až vzbudíš se na prkně s cedulkou na palci. Anděl pohladí tě úsměvem, ptaje se:"Jak se cítíš, jak bylo tam na dně?" Kolem začíná houstnou vzduch, co chladí ti plíce. Rozbily se přesýpací hodiny. Nenajdeš poslední zrnko prachu,
už nebudou nikdy bít. Budeš žít v strachu, ale přec najde tě, bude mít. KOUSEK tebe. Zvedne se a pomalu odkráčí ven. Před tebou svítí kolotoč, zrychluje se, odlétá spolu se všemi city, jež pevně připoutány byly, aby neztratily svou tvář.
Přiletělo hejno vran, lavička je prázdná, jen ty tam sedíš. Podíváš se na dlaně, jsou plné ran. "Tady jsem, už mě vidíš?!" Ozve se kapka krve, co stéká mezi prsty a olizuje žíly, které mi nervózně pobíhají po hřbetu ruky. Vynořil se břeh řeky mi
u nohou, lechtá mě tráva, anděl slepuje si křídla, podívá se. Jeho pohled je studený, výčitky, úzkost, smutno. Cítí se být svobodný, ale není. Neb někdo zranil ho v letu, padal z nebe plné mraků. Snad je to omyl,
snad se pletu.Je čas. Odcházím tam, kde slunce pláče, bouřka se miluje s mořem, zem žije
a ještě pár věcí.