Strom dvou světů

Strom stářím zmoudřelý však pln jara sil
pod nebem překrásně broskově zbarveným
v krajině Pohádek moudrost svou sil
Plody své šťavnaté nabízel znaveným

Ty duhové plody rád rozdával všem
a radostnou pravdu co strom v nich ponechal
člověk kdo okusil hned objal mu kmen
pak každý problém v duši vždy utichal

▒▓▒▓▒▓▒▓▒▓▒▓▒▓▒▓▒▓▒▓▒▓▒▓▒▓▒▓▒▓

Strom starý, zmoudřelý tu pozbývá sil
pod nebem šedavým jak plíseň na broskvi
v krajině Světa moudrost svou sil
v pár plodech seschlých bez známek jakosti

To málo co měl člověk nedostal zadarmo
a bolestnou pravdu co strom v nich ponechal
okusiv nechápal že neplatil nadaramo
soucitu nemaje kmen stromu rozsekal