Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Člověk si na samotu zvykne, ale přerušte ji na jeden jediný den a musíte si začít zvykat znova od začátku. Ano, to je pravda. Dalo by se také říct, že co oči nevidí, to srdce nebolí. Ne ovšem úplně, pouze částečně. Člověk si opravdu na samotu zvykne. Sice to nějaký čas trvá, ale zvykne. Tento čas je u každého jiný a různý podle okolností. Svoji roli zde hraje celková doba odloučení od společnosti, vnitřní psychika, vlastní životní zkušenost. Čím delší je doba onoho odloučení od osoby, po které toužíme a kterou jsme vídali poměrně často, ale víme, že nikdy nemůžeme dosáhnout toho, aby byla součástí pouze našeho (mého) života a my (já) pouze jejího, tak o to víc je nové shledání s touto osobou bolestnější. Nejde o to, že bychom ztratili to, co jsme měli, protože jsme vlastně nikdy nic neměli, ale tady jde i o pouhý jeden jediný pohled, jedno jediné shledání s touto osobou, o které stále víme, že je jakýmsi vrcholem hory či špičkou ledovce na který není možné vylézt, a tato osoba se nám stále líbí a stále po ní toužíme a v nejzapadlejším koutku duše a srdce si stále přejeme, aby šla s námi životem. I toto jediné shledání je pro nás natolik bolestivé a zraňující, že se člověk trápí ještě hodně dlouho poté, kdy danou osobu již opět nevidíme a to až do doby než si opět pomalu a postupně zvykneme na samotu. Vůbec jsem nechtěl říct, že bych danou osobu už nikdy v životě nechtěl vidět, ale ono shledání je vždy bolestivé. Celý život je bolestivý, ale mnohem lépe se snáší bolest ve dvou než když je člověk úplně sám. Ano, i já jsem stále sám. A začínám si pomalu zvykat na onu samotu. Je to těžké, ale jde to. Možná, že namítneš, že bych měl jít dál bojovat, ale i tomu nejsilnějšímu bojovníkovi, nejzdatnějšímu lovci a nejodvážnějšímu válečníkovi dojdou časem nejenom síly, ale také zbraně, střelivo a možná že i časem odvaha. Každý se časem unaví, ztratí odvahu, sílu a chuť dále bojovat. Pokud prohraje jednu bitvu a vzdá to a do další bitvy se už nikdy nepustí, je to špatné, protože občas prohrát se musí - každý někdy, někde prohrál - ale pokud prohrává jednu bitvu za druhou a ví, že používá správný typ zbraně (nebo se o tom alespoň domnívá), typ střeliva, strategii a přesto vždy prohraje, tak pomalu začne ztrácet odvahu. Postupně mu dojdou nápady, střelivo a odvaha a chuť se pouštět do další bitvy a postupně ho dostanou ostatní válečníci a bojovníci, čas - který neustále plyne a člověk tak začíná pomalu stárnout, a dostihne ho beznaděj a bezmocnost, pocit vlastní neschopnosti něco dokázat a pocit zoufalství.
Písmák