Smrt lásky

Zdravím... Tohle je moje nejnovější dílečko. Už je sice pár dní na světě, ale zachránilo mě...

Mladá slečna, v posteli ležící,
na srdíčku z lásky bolest,
bolest tížící.
Tak to bývá,
když mladá dívka potká chlapce,
pro ni Prince zachránce.

Zamiluje se, je s ním šťastná,
nevnímá, že se blíží doba špatná.
Princ nemohl se rozhodnout,
zda milovat, či odkopnout.
Zvolil možnost druhou
tím podřízl jí hrdlo stuhou.

Bolestivá je smrt její lásky...

Je jak holubička zmatená,
co vylétnout by chtěla,
neví však co znamená,
zátarasa do duše, těla.
Kdo dal závoru v místa,
která byla otevřená,
a láska mohla vylétnout,
kdykoliv jen chtěla?
Kdo jen mohl zničit krásný kvítek,
který právě vykvétal,
rozdrtil ho a pak utek',
Kdo ví, proč to udělal...

Milovaný Princ to provedl,
ten, který se zdál být tím pravým,
ten, který půl srdce jí odvedl
a zbytek stal se velmi slabým.
Chybí mu jeho drahá polovička,
tak jako slečně Princova líčka.
Tak jako jí jeho polibek chybí,
tak voda z těla očima mizí...

Potoky slz polštář vpíjí,
vzpomínka za vzpomínkou mozek míjí.
Všechno krásné už je minulostí,
slzy jsou poháněny velkou bolestí.
Na chvilinku hlavu pozdvihne
a k nebi oči obrátí.
Doufá, že tam opravdu někdo zasedne
a její prosby vyslyší.

Mraky ustupují, přestává pršet,
Začíná svítit sluníčko.
Vysvitlo, aby slzy mohlo sušit
a potěšit slečnu maličko.
Paprsky ji hladí po zlatavých vlasech,
snaží se ji utěšit...
"Neplač, on ti za to nestojí,
takových princů po světě přece běhá,
tenhle není poslední!
Neplač, šetři slzami,
rána v srdci se brzy zahojí
a jiný tě bude mít rád se všemi chybami!
Tak už neplač, setři slzičky!
Koukni jak zářím já, sluníčko,
zkus to taky —
a usměj se na svět maličko..."

---