Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

S P Á Č 2 - C I N K O T

19. 01. 2001
0
0
1110
Autor
davemadcat

Vrátil jsem se k mému oblíbenému tématu, tentokrát mě to ovšem trochu poznamenalo.

Spáč 2 - cinkot Byl jsem po velké akci a mé trochu pomatené smysly napovídaly, že se musím vyspat jinak nebudu čehokoliv schopen. Vystoupil jsem z autobusu a cestou domů pozdravil pár známých aniž bych si s nimi jako obvykle popovídal. Byl jsem hodně unavený. Odemkl jsem a položil na chodbu batoh. Vrátil jsem se před barák a vybral za několik dní plnou schránku. Samé reklamy a podobně. Nic důležitého akorát noviny. Nové číslo mého oblíbeného časopisu novinek ze světa, záhady a různé projekty budoucnosti. Prostě něco pro mé gusto. Cestou zpět do bytu jsem si chvíli listoval a těšil se až si dojdu zase po dlouhé době na normální, bílý, chladný a hlavně keramický záchod. Otevřel jsem a zul si boty. Sundal jsem ze sebe propocené oblečení. Bylo dost velké horko i když byl teprve 30.duben. V hlouby duše jsem byl rád, že se počasí tak nádherně vydařilo. Celé tři dny jsem strávil se super lidmi a v super klidném prostředí. Někde mezi těmito myšlenkami se ozvala střeva. Zasedl jsem na trůn i se svým časopisem a četl a četl. Nevím jak dlouho jsem tam byl, ale vím že se mi podařilo na chvíli usnout. Četl jsem o pálení čarodějnic a o vyhánění zla zapalováním ohňů. Myšlenka na to, že jsem doma sám mě tentokráte moc netěšila, protože jsem nebyl schopen pořádat jakoukoliv akci. Opláchl jsem si ruce a obličej, a rozhodl se něco pojíst. Uvařil jsem si vajíčka na ,měkko‘ a opekl si z tvrdého chleba topinky. Pustil jsem film, jehož nahrání jsem si naprogramoval před odjezdem. Dojedl jsem a hodil přes sebe deku. Ve zlomku vteřiny jsem spal. Nic se mi nezdálo. Zdálo se to krátké, když mne probudilo něco co cinklo. Byla už tma, já pohlédl na hodiny a zjistil jsem, že jsem spal přes dvě hodiny. Napustil jsem si vanu a ležel v ní tak dlouho dokud voda byla skoro studená. Udělal jsem si malou svačinku a asi do desíti do večera čuměl na bednu. Nikdo nevolal, ani se nedivím všichni na tom byli skoro stejně jako já. Něco po desáté hodině jsem vypnul telku a v ten moment si na zlomek sekundy uvědomil to ticho, které nebylo tak typické. Určitě ne tady u nás v ulici, v ,psí‘ vesnici. Nebral jsem si to ovšem do hlavy. Převlékl jsem se a zalehl do postele. Nevím, ale asi to bylo tím jídlem, nebo tím, že jsem spal odpoledne, ale nemohl jsem usnout. Převracel jsem se ze strany na stranu a stále o něčem přemýšlel. Obrátil jsem se na praví bok, protože na něm vždy usnu a v ten moment to začalo. Nevím zda byl první cinkot nebo ten třes. Dostal jsem do celého těla neskutečnou křeč a nemohl se ani hnout. Nejhorší na tom bylo, že jsem byl při vědomí a z venku, kde do teď bylo tak podivné ticho se ozval zvláštní cinkot. Vší silou jsem se snažil pohnout. Uvědomil jsem si, že strašně rychle dýchám. Cinkot se stále přibližoval a hlavou mi prolétlo, že mi to připomíná, jako když někdo bouchá o sebe kovovými trubkami. Vydával jsem hroznou energii na to abych se probral a nakonec se to povedlo. Sedl jsem si a otřel pár kapek studeného potu. Žádný cinkot jsem neslyšel a nechápal co se, se mnou děje. Tolikrát jsem byl sám doma, ale teď jsem měl strach jako malé dítě. Klepal jsem se strachy a doufal, že když usnu tak to přejde. Znovu jsem zalehl a uvědomil si, že posledním na co jsem myslel, co jsem viděl před sebou v mé mysli, byl chlápek v černém plášti, jak jde k našemu domu a bouchá o sebe něčím jako kovovými trubkami. Tentokrát jsem si lehl na levý bok. Zavřel jsem oči a začalo to znovu. Celé mé tělo zalil nepopsatelný strach a křeč. Stále jsem byl při vědomí a opět uslyšel ten hrůzný cinkot. Blížil se a já se hrozně bál, jako nikdy předtím. Hlavou mi procestovala myšlenka, co bude dělat až sem dojde. Určitě si stoupne před mojí postel a bude na mě koukat. Cítil jsem jak mi bezvládná ruka sjela po hraně postele a spadla do prostoru. V ten moment jsem ucítil látku. Strachem jsem zavil, hrozivou silou jsem pootevřel oči a zahlédl jeho černou siluetu u mé postele. (podle skutečného příběhu, který zažil autor! Napsáno 03.05.2000)
Katerina
02. 02. 2001
Dát tip
A jak to dopadlo???? Jsem napnuta!!!!! Ja bych se zblaznila hruzou!!!!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru