Husí křik (2001)

Dnes husy táhly na sever,
na zemi leželo listí,
tak trochu chladno po ránu,
vzpomínky běží myslí.

Husího hejna dlouhý šik,
drží si stále stejný směr,
a na kratičký okamžik,
chci s nimi letět na sever.

Krajina s vůní podzimu,
a barev je tu přehršel,
jezera plná leknínů
a já tu zase osaměl.

Nechci zde zůstat znovu sám,
bez lásky, něhy, zoufalý,
zima teď navrátí se k nám,
a tys bez královny, můj králi.

Na cestách zlaté záplavy,
po ránu stříbro na lukách,
vždyť nechci žádné poklady,
jenom tvé teplo na rukách.

Husího hejna jasný křik,
teď zmizely mi za obzor,
mizí i moji přátelé,
a zůstává jen světabol.

Moci tak křídly udeřit,
a vznést se nad oblaky,
po celém kraji poslat křik,
a zmizet s těmi ptáky.

Já hledal, ztrácel, nalézal,
své nejkrásnější štěstí,
vždy mi ho osud znovu vzal,
to bolest o to větší.

Teď nemám sil už hledat dál,
nestih jsem letět s nima,
na co jsem čekal na zázrak?
místo něj je tu zima...

---