Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seIII. Offertorium
13. 09. 2005
2
0
2150
Autor
Feanor
Podivuhodný hlas harmoniky zní
krajinou hrobů. V mlze není již žádný další stín.
Děti spí, na závoji uschlých kopretin:
mí ptáci, nezaseli jste a přeci
sklidíte polibky. Na pomníky a mauzolea.
Kdo vám ale teď svou ruku podá,
abyste naposled mohli cítit náruč matčinu?
Zem je vám matkou, je však studená
a vlhká. Přijdou léta rozpálená doběla
a z vaší krve vykvetou černé žitné klasy. Na chleba.
Pro vaše mladší bratry, které jste nikdy nepoznali.
Podivuhodný hlas harmoniky zní
krajinou hrobů. Než se setmí,
než mé oči večer ovinou
svými purpurově krvavými víčky,
chci si s tebou ještě jednou zatančit
a ruku v ruce rozběhnout se po Montparnassu.
Slunce je vysoko, usuší mi šaty.
A tvé vlasy, tvé mramorové vlasy,
pohladí zase po tváři.
Smetiprach
13. 09. 2005
kdo jedl nezehnaného chleba
a bratru malých nemel
tak slunce záre nemusí
i jeho smrti je treba
snad málo vedel
snad po druhé to zakusí