Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Když vezmeš člověku naději,
jako bys ho zabil.
Přemýšlej však raději,
co jsi právě pozbyl?
Byl to člověk rozumný?
Byl to člověk milý?
...žes k němu nic necítil??
však máš pocit viny!...
Zapomeň teď na předsudky,
já vím,že v tom lítáš.
Pomysli však na ty skutky,
cos pro něj mohl vykonat.
Viděl se v tě jako lepší,
jako někdo nesmrtelný.
A teď jsi jej podvedl,
a on? Je to jen syn něčí...
Buď dál velký sobec,
co vidí jen sebe,
a nevšímej si vůbec
pomíjívé krásy...a
smutného nebe.
Neviním tě tady,
ze zlých činů tvých,
máš také své klady.
To jo,ale teď jsi v očích mých
....jen popel.
Popel,co už nepohoří,
i kdyby si to přál,
akorát mé srdce moří,
jako švábů pár.
Prosím jdi a nevracej se,
srdce mé mi lámeš.
Nechci tě již více vidět,
na chodbách budu tě míjet.
Bojím se mé lásky stálé,
kterou ty mi vezmeš,
mé srdce hned nezestárne,
mě si s někým pleteš.
Ja NEJSEM ta naivka hloupá,
co ti dávno podlehla,
na slovo byla skoupá,
ale tělo...TĚLO měla!
To je zhouba,zkáza,prokletí
nesnáším své tělo.
Ať je konec smutného století,
odkud mé srdce dávno chtělo.
Nuže,končím,
ztráta času,připadá ti,
lístek,co jsem napsala...
cítím se moc ospalá,
tak odcházím a ...mlčím.
Písmák