Blues Dejvickýho nádraží II.

 

Blues Dejvickýho nádraží II.

 

Jednoho nedělního odpoledne

Někdy holt to takhle sedne

Na modrý plastový židli

Ještě nevystydlý

U modrýho plastovýho stolku

Čas sednul na tříkolku

Na Dejvickým nádraží

Pražským zápraží

 

Dal jsem si pivo a cigaretu

Obrněn tak vůči světu

Bylo hezky a pokojně

Mě bylo taky obstojně

Vlastně celkem sanitárně

Ten den nebyl úplně marnej

Alespoň se tak zatím jevil

A tak sem trochu slevil

 

Sešla se zajímavá společnost

Bylo nás tam celkem dost

Smrdělo to společným výletem

Maminka mladá a hezká s dítětem

A se zamračeným chlápkem

Depresivním tichošlápkem

Kterýho zrovna vyhazovala z bytu

Já radši zíral do blankytu

 

Vláčky dělaj drncy drnc

Mladý maminky mají šmrnc

Vyčítala a zamračenej chlápek

Depresivní tichošlápek

Vztekle hodil na stůl klíče

Neměl už sílu křičet

Nezbyla mu ani

Síla a vůle se bránit

 

Byly to předem daný role

Dítě se poflakovalo kolem

A když se rozběhlo ke kolejím

Maminka vystartovala jak na ranveji

Jak startujou letadla a matky

Chytila ho a přivedla zpátky

 

Pak tam seděl chlápek

Taky depresivní tichošlápek

Kterej asi neměl kam jít

Ani ho nechtěl nikdo vyhodit

Protože brečel do piva

Žal pálil jako kopřiva

Až se mu ramena škubala

Zatímco sopka bublala

 

Začalo bejt nedůtklivo

Maminka dopila pivo

Zvedla se sbalila sítě

Naložila to dítě

Do kočárku a odcházela

Hotová vítězná gazela

A chlápek měl stejnou cestu

Svět je plnej motorestů

 

Já se za nima podíval

A ten co brečel do piva

Si utřel slzy a šel do výčepu

V tu chvíli já měl plnou řepu

Pro další obrečený pivo

Toho jak má blbej život

Skoro by se brečet chtělo

No a mě už to taky jelo