Aspoň pár řádků

Deset postřehů lásky, psaných jedním dechem...

Prolog:

 

Nehrála jsem si na nedobytný hrad.

To jen ty sis byl tak jistý

nádvořím, na kterém si stál.

Uvnitř si sice byl,

ale do hlavního sálu

nikdo tě nepozval.

 

*

 

Napsal si, že nevíš.

Ať nezatracuji tvé mužné jáství

a počkám.

Ale já na tebe čekala 23 let

a těch pár dní

mě utopí.

Vypláču ti moře.

Hodíš si kamínek

a protrhne se hráz.

Jak mám teď usnout?

Jsi se mnou, ale jinou objímáš.

Tak kterou si vlastně chtěl?

Až vyschnou ty spousty vod...

Pak ti možná pohlédnu do očí.

 

**

 

Kape voda

z okapu.

To jsou její slzy.

Stekly do odpadu

a hluboko se vsakují

do země.

 

Kape voda

z kohoutku.

Špatně si ho utáhl

a teď tečeš potrubím

nemožně žbluňkáš

a hluboko se vsakuješ

do země.

 

Kape voda

mám jí plné oči.

Klečím nad tvými dopisy

a veršíky pro mě.

A hluboko se vsakuji

do papíru.

 

***

 

Byla jsem to já

nebo si viděl ve mě ji?

A taky sis mohl myslet,

že když jsem nová

tak na smeč přihraji

a do postele mě ukecáš.

Neukecals.

Tak proto se vracíš

k ní a opakuješ,

že něco ztrácíš,

ale mě si našel.

Nenašel.

Nejsem tvá, nebudu, nejsem

a ani jsem nebyla.

 

Tenkrát poprvé viděl si ji,

v té hudbě a mezi čajovými výpary.

Ale byla jsem tam já!

 

****

 

Ještě týden v mém městě,

kde kvetou stromy a zima je sněhovatá

a noc černá s cvrkáním.

Ještě týden.

Pak ti budu nejblíž a nejdál.

Tak jak sis přál.

Jenže ten týden

se nedočkal.

 

*****

 

Nehledala jsem

Našla jsem

Měla jsem

Ztratila jsem

Díváš se, jak mnou proplouvá štěstí,

ale ohlédl ses a už nejdeš dopředu.

Ne, tak to být nemělo.

Ale třeba přeci.

Bez ní bych nepoznala

jak moc tě miluji.

 

******

 

Až někdo ti ústa k polibku podá

a pak tě sekne mečem

taky budeš brečet

i když si chlap

a chlap ten nebrečí.

Amorek šípy vystřílel

teď s mečem připraveným ke zteči

tasil a rozmáchle přesekl

i to málo,

co mezi námi probíhalo.

Ret ke rtu,

ruka k ruce,

rána k ráně.

 

Bude tě bolet, když odejdu?

 

*******

 

Každý den se třesu.

Napiš.

Alespoň pár slov,

pár řádků.

Že ti chutná,že dobře spíš,

kytky voní, však to znáš.

Napiš.

Slibuji,že neodpovím.

Prosím!

Napiš.

Jenom ne o ní.

 

********

 

Těším se až tě uvidím

Po tom odloučení

Po tom toužení

Po těch nedopitých čajích a vychladlé polévce

Po tom všem se podívám

A zkamením

Jak při porodu

V největším štěstí

S nejhlubší bolestí

 

*********

 

Měla bych štěstí,

kdyby si se propadl do země

a z hloubky šel by

jen tvůj výkřik.

Litující

Slibující

Vzdalující

Utichající

Hodila bych ještě kámen,

aby zasáhl tě s tmou.

 

A pak skočila

bych za tebou.

 

**********

 

Kočka mi dnes zase usnula na klíně.

Můj malý čertík.

Pak mě škrábla a upila mi čaj.

Pod oknem zpívala kladiva,

oběd se vyjímečně nespálil,

už si dávám pozor, a taky jsem kreslila.

Zelené slunce s bílými rybičkami.

Z jedoucího auta mi mávaly dvě děti

rozradostněné prázdninami

a vzduch voněl jablky.

Den byl pomalý,vyhříval se

a hned zase líně hledal stín.

Vidíš,už na tebe

vůbec nemyslím.

 

Epilog:

 

Mohl počkat

A potkat mě později

Ráno by bylo probuzením

Tmavá  noc byla by plná hvězd a snů

I slza by sladce zavoněla.Ale...

Nepočkal.

---