PROMIŇ

Vžij se do role a pak teprve suď

PROMIŇ Já nevěřím ženám já víc věřím kamení a nikdy jim nebudu věřit -to se nikdy nezmění. Tak promiň lásko však i ty jsi jenom žena vím, je to ode mne ošklivé však důvěryhodnější je stěna. Dřív věřil jsem ženám a následkem byl vzádech rýč teď už nedokážu věřit má důvěra je navždy pryč. Tobě věřím jak žádné jiné však i kdybych byl vševědoucí či docent i kdybys udělala všechno a měla pravdu nikdy ti nebudu věřit na 100%. Ano, nejvíc ze všech ti věřím a je to pro mne krásný čas však stále ten čas hlídám a měřím a vím, že se spálím zas. Já běžím slepou ulicí já vím, že na konci je zeď přesto pokračuju dál co můžu já vím, že konec bude,- ale není teď. Jenže ta zeď, co tam stojí to není jenom konec ulice není to jenom konec lásky tvojí a toho se bojím nejvíce. Za tou zdí totiž už není nic jen samí chaos a zmatek a do toho ty mě pustíš už nebudu mít nikdy svátek. Já nebudu pak moct milovat už ne tak jako nyní a jinek to opravdu nejde -ať si kdochce cochce míní. Já zanevřu na ženy zanevřu na lásku čistou a neužiji si té něhy budoucnost černou mám jistou. Však jak dlouho bude to trvat kdy se ta smutná věc stane a jak poznám, že už se blíží jak poznám, odkud vítr vane. Nevím, a proto nejsem si jistý a nejistota je to, o co tu běží však to je jenom můj názor a vy ho pochopíte jenom stěží. Kdyby nebyla tu ta nejistota kdyby jisti jsme si mohli vzájemně být věřili by jsme si a bylo by to krásné co víc by jsme mohli vlastně chtít. Však kdybychom si byly 100%ně jistí tak ono Kouzlo ztratil by náš vztah bylo by vše takové samozřejmné nebylo by to ono, byl by to špatný tah. Přesto všechno chtěl bych ti věřit však je to jen moje přání hořké jsou moje zkušenosti a důvěra má už není jen tak kmání. Však mohla bys ji získat jestli se toho nebojíš já zatím nevěřím ti a myslím že o to ani nestojíš. Nevěřím ti a neuvěřím i kdybych chtěl, i kdybys chtěla a přitom důvěra je to jediné co může sláskou spojit naše těla. A já bych chtěl, a moc ale nemůžu si pomoc, prostě to nejde ale třeba jednou přijde čas kdy mě to všechno přejde. Pak uvěřím ti a budu moc moc šťastný a čisté svědomí budu mít vedle tebe a třeba i ty mě uvěříš a nad námi bude jen čisté nebe. Přesto však miluji tě a dávám ti všechno, všechno co chceš tak ber, a užij si mě než budu pro tebe jen pouhá veš. Já opravdu miluji tě a je to poprvé vmém životě o těch minulých jsem si to jen myslel však byly to jen ozdůbky na plotě. Byly to sice ozdůbky krásné ale těch si čověk může koupit tisíce byli to jen kopie, moc levné a střídaly se rychleji než měsíce. Když střídali se poslední dvě ozdoby všichni říkali mi, ať tu starou si nechám že budu toho brzy litovat a já je neposlechl, já věřil jsem maličkým blechám. Vždyť změna je život vždyť lepší je ta nová ale něco ztratíš-a možná i tu novou já slýchal jsem od všech slova. Ano, něco jsem ztratil ale víc jsem toho získal já byl jsem stím spokojen a pořád jsem si pískal. A teď jsem velmi šťasten tohle moc dobrý obchod byl však kdyby mě nechala ona tak bych se ani nezlobil. Když ty mě ale necháš tak smutná píseň ponese se po lese a mě to kzemi složí já spadnu zas do deprese. Však co když ta ulice není slepá co když to bude závodní dráha a my budem po ní běhat dokola však mozek můj teď váhá. Váhá jaká je asi šance že nečeká nás rozchod žádný ta šance je asi malá a mám pro to důvod pádný. Důvodů je více a jedním znich je ten že jsi ještě mladá a chceš si užívat budeš často měnit své lásky a ty staré navždy pohřbívat. A přestože to víme tak měli bychom věřit a se všemi překážkami četnými můžem svou lásku měřit. A já věřím, jinak nemohl bych stebou být vím, jsem nenapravitelný optimista však vím, že se určitě zas spálím a smutně čekám, co osud na mě chystá. Já věřil jsem, já opravdu věřil spálil se, a tak ti věřím míň když teď spálím se, nebudu věřit vůbec a bude to můj smutný černý stín. Nepozná sladké, kdo nepoznal hořkého sladké pozná jen ten, co poznal otěží však kdo poznal moc hořkého za každým sladkým ten na sladké už nevěří.

---