Balada (nepravá) o podzimu

Zas podzim do trav úzkost vdech
a stromy strachy listí střesou
prosím tě déle spát mě nech
mé nohy už mě neunesou
a po přátelích ptám se: kde jsou?
proč neslyším tu jejich hlas?
a výtky mé se na ně snesou
Je podzim jenom smutku čas?

Jak víno ve mně vzkypí hněv
a slova má mě v ústech pálí
zpívám si smutný žalozpěv
podzimní větry vanou z dáli
tak brzo jsme je nečekali
a nepřál si je nikdo z nás
když včera ještě létem vlály
Je podzim jenom smutku čas?

Podzim - ten starý samotář
jenž zbaven byl všech léta ctností
schoulí se líně na polštář
a bude spát až po libosti
v krajině naší obraznosti
a vzbudí se až k zimě zas
po tryzně na které jsme hosti
Je podzim jenom smutku čas?

Poslání

Léto se stáhlo z předpokoje
a rána svírá první mráz
(dnes odnesla sis věci svoje)
Je podzim jenom smutku čas