Plot.

Když jazyk slova jenom chrlí, buďme také opatrní. Neb z hádáním se jazyk ostří, zařízne se až do kosti.

Plot.
Byl malý kluk, a byl moc zlostný. Otec mu dál sáček z hřebikama, a řekl mu, po
každé když budeš moc zlostný, tak vem kladívko, a v tluč hřebík do plotu. První
den kluk vbil 37 hřebíků do plotu. A za párů dní jich bylo miň. Tak on zjistil
že je lehcejc kontrolovat svoji zlomyslnost než vbíjet hřebíky do plotu.

Konečně jednoho dne, kluk nebyl vůbec zlostný a uměl se kontrolovat. Tak to
řekl tátovi. No a táta mu řekl, aby každý den co dokáže kontrolovat svoji
zlost vytáhnul hřebík z plotu. Po několikach dnech, konečně syn přišel k
tátovi a oznámil mu že všechny hřebíky vytáhnul.

Otec vzal syna, za ruku a šli naspět k plotu. A řekl mu,udělal jsi
dobrou práci, ale podívej se na plot, vidíš tam ty díry v plotě. Ten plot už
nikdy nebude jak byl. Když něco řekneš ve zlosti, tak zůstane rána tak jak v
plotě. Ty můžeš píchnout někoho nožem, a nezáleží kolikrát mu řekneš že toho
lituješ, tak jizva tam pořád bude. Duševní jizva ublíží tak samo jako tělesná.

Přátelé jsou drahocenní. Rozesmějou ťé, povzbudí ťé k úspěchu. Poslechnou ťé,
pochválí ťé a vždycky ťé přijmnou z otevřenou náručí.

Neznámý Autor.

---