O mě...?

Zavřeš oči a přemýšlíš,
nač život je, když neseš kříž.
Nač láska, bolest, radost, smích,
když ani kousek z nich nemůžeš mít.

Kamenné ruce a srdce z ledu,
chladný pohled, co popsat nedovedu.
Nepřímá slova, klam a lež,
proč trápíš mě? Tak padej, běž !

Co stojíš tu a hledíš do nebe,
anděla neuvidíš, ten není tam pro tebe.
Tak o co se snažíš, proč lámeš kosti?
Nemáš dost bolesti, pro sebe, hosty?

Neboj se, vždyť víš, že bude hůř,
teď slzy neschováš, tak dej sem ten nůž.
Dej mi ho...notak, prosím..
nervi mi ze srdce, to co v něm nosím.

Nejsem jako ty, já cítím a žiju,
a tvoje jizvy ti jen tak neprominu.
O co ti jde ty zbabělče, srabe,
z tohohle světa, že už ti hrabe?

Pcháá, chabé výmluvy ty na mě nezkoušej,
radši už vypadni, změnit se pokoušej.
Tak pusť mě už, nech mě být,
nechci společnýho s tebou nic mít.

Nechci bejt tvá druhá půlka,
tak sakra, vždyť to bolí...
Proč jeden člověk, jedna duše jsme,
vždyť obě dvě jsme dosti nepřesné.

A teď chci spát, tak jdi domů,
mě už nepomůžeš a nepomůžeš ani jemu.
Nechápeš? Vždyť tohle je realita,
a já tu ležím, malá, zbitá...

a za to můžeš jenom TY !
Táhni už...a žádný drahoty.
Sama to zvládnu, bez tebe to půjde líp,
a ty si zatím můžeš, někdy v koutě tiše hnít, trosko...