čtvrtý

Volám poslové ohně vzkriště mě!

Já probudím růži v tvou podobiznu

odpouštím slovům vpitým v papíru

pálí labuť do slabin

a vyprázdním věž z bolesti samoty

a dám do knih tvář mých slunečnic.

Tvé pobřeží přikryji listy

usnou vrásky porazím je matem

kámen či květina klaní se

přichází labuť já klaněn v odmítnutí a poutech

odcházím a ještě chvíli chci poslouchat

mé srdce volné jak pták krásy

život se zkracuje narozením

a čas je jen světlo mezi prsty.