Norway

Pomalu nabírám dech

shromažďuji síly

abych to ustála

až se rozhodnu jít

Jít a nevrátit se

Až se rozhodnu opustit tě

Jsem z tebe omámená

zastrašená a chycená

lapená ve tvých sítích

Na každé kamenité cestě, kde jsi mě vláčel

V každém jezeře, řece, potoku,

kde jsem si spláchla slzy

Kus mě zůstalo

A tak necelá, neúplná

zmatená

a ztracená

bloudím městem tvé pýchy

hledajíc zbytky své duše

vím, že nenajdu a doufám v to

že ti smím nechat vzpomínky

na mě až do skonání světa