Holčička

Stojím jen v noční košilce uprostřed toho inkoustově modrého moře

zebe mě bolest do nožiček

a žal myšlenky na bicí z hvězdiček mě chytá za ruku, kterou nemám

stahuje mě tam

daleko, hluboko,

do útrob sebezničení,

trýznivé bolesti,

jež udělá i z nejtvrdších lidí trosky.

Co udělá ze mě?

Strach se prokousává do tepen a žil,

už pojídá mé maličké srdíčko.

Je to moc hezký pocit...

Hledám tady svůj úsměv

tady … kde je všude smrt a bolest,

která už ve mně prokousala obrovské prázdno…

Jsem tak dutá že už ani nepláču

konečně!

Kdepak. Teď pláču.

strašně,

až mi krvácejí oči.

Mám je tak malinké,

tak červeňoučké a uzoučké…

Zmokla mi už i košilka pod bouří slz.

A stále pláču.

Sklamalo mé tělíčko, neuneslo bolest..

Duše jej zabila, žal jej zpřelámal

ale je to asi dobře,

že umřela malá holčička.