CVZ : Mezidobí

druhá povídka o CVZ (opět doporučuji tisk -14 stran)

 

Kapitola 1

Gagga zívla a protáhla se. Právě se probudila ze své odpolední siesty, na kterou byla ostatně zvyklá už ze Země. Naštěstí i tady na křižníku Zest dodržovala značná část posádky jakýsi

„polední klid“, takže se nikdo nad tímto jejím zvykem nepozastavil. Gagga také teprve v těchto chvílích dokázala plně ocenit pohodlnost pohovky v její kajutě. Stále ještě ji obývala sama, i když

k ní často zaskočil na návštěvu některý člen CVZ nebo někdo z mužstva. Snažila se jim tyto návštěvy oplatit tak často, jak jen to bylo možné. Z celé posádky, čítající několik stovek mužů a žen, se CVZ stýkala zatím nejvíce se svými zachránci, především s podporučíky Hutchinsem a Kowalskim. Mužská část CVZ se spolu s nimi seznamovala s technickým vybavením lodi a učila se je ovládat. Po tomto výcviku s nimi často zašli do tělocvičny a den zakončili na baru. Majora Garetha vídali zřídkakdy ; vzhledem k jeho hodnosti pobýval často u kapitána. Jen Gagga k němu měla jakýmsi zázrakem téměř neomezený přístup, jak jí sdělil Garethův sluha, když šla za majorem poprvé. Velekněžka netušila, čím majora tak okouzlila, nicméně se v jeho přítomnosti nudila méně než s jinými lidmi z posádky, které dosud poznala.

Teď se tedy převalovala z boku na bok a řešila věčné dilema „ vstát teď nebo až potom ? “

Usnadnilo jí to diskrétní zapípání u dveří, kterými vzápětí vešel dovnitř její sluha. Už o něm věděla, že se jmenuje Warren a že je nejen výborný kuchař, ale i perfektní rádce pro nováčka na lodi, jako byla ze začátku ona. Rychle se posadila a přejela si rukama po vlasech, aby se aspoň trochu upravila.

„Tady jsou ty disky z knihovny, které si madam zamluvila, “ oznámil jí Warren a položil zmíněná média na stolek.

„Děkuji vám, Warrene. Nesháněl se po mně někdo ? “

„Ne, madam. “

„V pořádku, můžete jít. “

Sluha opustil místnost. Gagga vstala a zasunula namátkou jeden z disků do čtecího zařízení. Disk byl plný údajů o jakémsi muži. Dozvěděla se, že pochází z frankofonní části planety Země

( aha, proto ten zvláštní přízvuk, napadlo ji) a že byl v minulosti zpěvákem. Tato informace ji zaujala, protože hudba a zpěv byly jedním z jejích velkých zájmů. Jen se divila, že o něm nikdy dříve neslyšela ; pak jí ale došlo, že to bude tím, že neumí francouzsky.

„No, aspoň se budeš hodit, člověče, “ zabručela si pod vousy, usmála se a pokračovala ve čtení.

Další údaje hovořily o mužově vojenské a vesmírné kariéře. V šestatřiceti letech vstoupil

do pozemního výcvikového centra, odkud ho s výbornými výsledky brzy poslali na jeho první vesmírné výpravy - nejprve na orbitu Země, potom na meziplanetární lety. Na křižník Zest přišel už s hodností majora a stal se tak pravou rukou nového kapitána. Pro aktuální zprávy o dotyčném muži bylo nutné zadat heslo, které ovšem velekněžka neznala, a tak trochu zklamaně vytáhla disk

ze čtečky. Pohlédla na chronometr na zdi.

„Tři hodiny lodního času, “ konstatovala, „nejvyšší čas na slíbenou návštěvu. “

Chtěla už zamířit ke dveřím, ale pak si uvědomila, ke komu vlastně jde a vrátila se do kou-

pelny, aby v zrcadle na zdi zkontrolovala svůj zevnějšek. Nespokojeně sáhla po hřebenu ; jinak se vše zdálo být v pořádku. Vyšla z kajuty.

Cestou ke svému cíli míjela muže i ženy . Ti, které už znala, ji radostně zdravili. Bohužel jich zatím nebylo mnoho. Konečně stanula u známých dveří. Do chodby nakoukl sluha.

„Příjemný den, madam ; pan major vás již očekává, “ oznámil jí.

„Díky, Étienne, “ usmála se na něj a vešla do dveří.

Skutečně - major ji čekal. Gagga si při vstupu do moderně zařízené kajuty v duchu představila komnatu ve starofrancouzském palácovém stylu, ale krátký pohled kolem sebe ji rychle vrátil do reality. Nebyly tu ani nádherné a těžké koberce na podlaze a stěnách, ani zlacené svícny a broušená zrcadla. Pokoj se vlastně moc nelišil od toho, který byl přidělen jí. Ani major na sobě neměl dobový kostým, ale obyčejný trikot pro volný čas jako ona. Na chvíli zaváhala nad pravdi-

vostí údajů na disku, ale to už major vstal a s úsměvem jí šel vstříc.

„Vítejte, velekněžko, “ pozdravil ji jako obvykle. Pokývnul k pohovce, na kterou se oba usadili.

„Tak co jste objevila v knihovně dnes ? “ otázal se jí zvědavě.

„No, pár věcí, které jsem ještě nečetla -“ oba se zasmáli „- ale hlavně nesmírně zajímavou sekci,

totiž hudbu. Jeden by nevěřil, kolik muziky se na takový křižník vejde . . ., “ vrtěla hlavou.

Major přisvědčil. „Ano, kdyby velení lodi chtělo, může na křižníku klidně uspořádat ples - tolik

toho tady je. Ostatně posádka je velmi muzikální, proto je tato sekce velmi využívaná.

Jsou tady hudební nosiče ze všech koutů Země i z jiných planet, samozřejmě, takže si každý

může vybrat, co se mu líbí. “

„A co koncerty ? “ pohlédla na majora zkoumavě Gagga.

„Samozřejmě že umělci, jejichž muzika je zde zastoupena, tu mají i záznamy svých koncertů, “

uklidnil ji major. „Lidé si jejich koncert půjčí, pozvou si k sobě pár přátel a užívají si,

jako by byli na skutečném vystoupení. “

„Vy si taky tyto koncerty půjčujete, majore Garethe ? “ zkoušela ho velekněžka dál a v duchu se

smála.

Zavrtěl se : „Málokdy ; jednak není čas, jednak mě více oslovují spíš skutečně živá vystoupení.

Nicméně kdybyste měla zájem, můžeme se na něco podívat, “ zvedl tázavě obočí.

Velekněžka se rozzářila : „To bych moc ráda, majore, samotnou mě sledovat koncerty nebaví,

i když jinak muziku zbožňuju, doma jsem poslouchala skoro všechno, co vydávalo nějaký tón.

No, až přijdu příště, určitě s sebou nějaký koncert přinesu, nebo z vás za chvíli bude kulturní

barbar, “ zasmála se a zvedla se k odchodu. U dveří se ještě zastavila a otočila se na Garetha :

„Co byste řekl třeba nějakému zpěvákovi, který zpívá francouzsky ? “

Nechala majora stát s užaslým výrazem na tváři a byla pryč.

Kapitola 2

Následujícího rána čekalo velekněžku malé překvapení.

„Tohle vám posílá major Gareth, “ oznámil jí Warren, když jí přinesl snídani, a podal jí malý paměťový disk.

Zvědavě na něj pohlédla, jako by jej chtěla umět přečíst pouhým zrakem. „Vzkazuje mi major

něco ? “

Sluha pokrčil rameny : „ Jen jednu věc : dnes nemá čas. “

„Nic víc ? “ podivila se Gagga. „ V pořádku, Warrene, děkuji vám. “

Po Warrenově odchodu ztlumila v místnosti světlo a vložila disk do čtečky. Byla napnutá, co uvidí. Obrazovka nejdříve zůstávala tmavá. Pak se ozval nadšený křik tisíců hrdel. Svižné údery bicích začaly udávat rytmus. „Koncert ! “ blesklo velekněžce hlavou a vzápětí kamera přeletěla rozjásaný dav a zaměřila se na pódium. Výrazný, chraptivý mužský hlas začal zpívat - francouzsky, ale samotného zpěváka zatím vidět nebylo. Na plátně na jevišti běžely záběry z jakéhosi klipu.

Náhle se světla rozzářila, zpěvák vběhl na jeviště s kytarou - a Gagga se zasmála. Nebyl to totiž nikdo jiný než sám major Gareth ! Táž mohutná postava, týž podmanivý úsměv - jen ten hlas dosud neznala, ale chápala ječící fanynky, i když nerozuměla textu písně. Snažila se v duchu Garethův styl někam zařadit - je to pop, rock, jazz nebo r'n' b ? Nemohla se rozhodnout ; zato se přistihla, že si

při dalším songu pobrukuje melodii - teď už věděla, proč ji Gareth nechal, aby se na jeho koncert podívala o samotě, byla ráda, že ji neslyší. Gareth při zpěvu chytal diváky za ruce, přebíral od nich květiny, jednu chvíli dokonce proběhl chodbou a stanul uprostřed nadšeného publika, které s ním zpívalo všechny jeho písně. Gagga opravdu litovala, že neumí lépe francouzsky - takhle lapala každé známé slovo jak tonoucí stéblo. Rozhodla se, že s tím něco udělá - „a Gareth mi v tom pomůže ! “ - zvolala, právě když on začal zpívat anglicky.

Po hodině a půl koncert skončil a obrazovka znovu potemněla. Velekněžka vyskočila, popadla disk a uháněla do knihovny.

Kapitola 3

Dalšího dne vyslala velekněžka Warrena na výzvědy, zda bude dnes major „doma “. Odpověď byla kladná, a tak neváhala a rozběhla se za ním.

„Nu ? “ uvítal ji Gareth tentokrát. Už chtěla spustit pochvalnou tirádu na jeho koncert, ale včas se zarazila ; vypadalo to totiž, že major přes všechno skrývání něco takového jaksi toužebně očekává. Rozhodla se jít na to jinak.

„Hmm, “ ucedila nevzrušeně a když uviděla, jak se tváří, místo dalšího vysvětlování před něj položila knihu, kterou si s sebou přinesla.

Nechápavě na tu věc vykulil oči : „Co to má být ? “

Sladce se na něj usmála : „ To je kniha, běžné záznamové a informační médium na Zemi zhruba

do 21.století. Konkrétně tato kniha je učebnicí francouzštiny. "

„Aha , “ pomalu mu docházelo, oč tu běží. Gagga přikývla.

„Ano, majore ; k tomu, abych dokázala vaši muziku plně ocenit, je potřeba, abych se naučila francouzsky - a vy jste bohužel nebo naštěstí první učitel, který mi přišel do cesty, “ zasmála se.

„Já ?? “ hrál si na překvapeného Gareth a Gagga se k němu naklonila : „ Taky jste mi k tomu koncertu mohl přinést aspoň slovník, abych nelovila každé dvacáté slovo. “

Omluvně sklonil hlavu : „Nenapadlo mě to. “ Pak se zasmál taky a opřel se v pohovce, najednou zase uvolněný. Upřel na ni svůj pronikavý pohled.

„Tak vy se chcete naučit francouzsky, “ opakoval, „a jenom kvůli - “ „Kvůli textům vašich písní,

kterým zatím nerozumím, samozřejmě, “ vrátila ho do těch správných kolejí Gagga a když viděla, jak splaskl, ještě ho popíchla : „Ostatně snad nejste ve vesmíru jediný, kdo mluví tímhle ďábelským jazykem ; třeba se mi to bude hodit. Na druhou stranu je to další důvod k našim setkáním, “ mrkla

na něj povzbudivě. Trochu se vzchopil.

„No, když potřebujete takovéto důvody..., “ zamumlal a najednou ji prudce chytil za ruku, až sebou vylekaně trhla.

„Gaggo, “ skoro zašeptal a jeho hlas zněl podivně naléhavě, „velekněžko. . . , řekněte mi prosím. . ., líbil se vám ten koncert . . . aspoň trochu ? “ Stiskl jí ruku, div nevykřikla bolestí, pak náhle otevřel dlaň. Gagga byla zmatená - mám tu ruku dát pryč, nebo ne ? , přemýšlela, zatímco ji pozorovala, jako by za ni tuto otázku měla vyřešit sama končetina. Nakonec se rozhodla ji

v Garethově dlani nechat. Vzhlédla a uvědomila si, že Garethovi její váhání neušlo ; stále ještě jí

z blízkosti téměř nebezpečné zíral do tváře. Dlouhé minuty mu jeho pohled opětovala, a pak se zaslechla, jak mu říká přesně tu pravdu, kterou nechtěla :

„Byl jste fantastický . . .“

Kapitola 4

Dny a týdny na palubě Zestu ubíhaly. Technický výcvik mužské části CVZ spěl ke svému závěru. Na občasných setkáních CVZ se ovšem pánové snažili těchto teoretických záležitostí členky ušetřit ; někdy to ale nevyšlo a oni se pustili do vášnivé debaty o účinnosti nejmodernějšího graseru nebo řízení šalupy, zatímco ony jen otráveně přihlížely. Kapitán Everett je v jejich snaze

začlenit se do posádky podporoval a pokaždé, když si je pozval na nějakou více či méně oficiální večeři, se jich spolu s ostatními důstojníky obšírně vyptával, jak pokračují. Nakonec jim slíbil hodnost podporučíků, pokud po skončení výcviku projdou patřičnými testy. Pak se zřejmě major Gareth sám kapitánovi zmínil, že učí velekněžku francouzsky, což také vzbudilo Everettovu zvědavost. Vyptával se jí, jaký je Gareth učitel, na což ona vždy se smíchem odpovídala, že lepší než je ona studentka. A skutečně, major jí při jejím studiu nedával nic zadarmo. Nedával jí sice známky, ale stačil jeho přísný pohled při její nepřesné výslovnosti nebo špatně zvoleném členu

- a Gagga by radši tu pětku dostala. Výuka to byla velmi intenzivní, takže už po pár týdnech spolu

vydrželi konverzovat francouzsky celé hodiny. Asi v půlce „kursu“ se velekněžce z toho všeho začaly zdát sny ve francouzštině, což samozřejmě notně zpomalilo tempo, jakým se odvíjely, a Gagga se probouzela zpocená a nevyspalá. Gareth se jenom chechtal a dal jí napsat práci na téma

„Sny a realita“ , samozřejmě francouzsky. Pak jí jednoho dne oznámil, že ji přihlásil na mezi-

hvězdnou jazykovou zkoušku. Dost jí tím nahnal strach, ale na její námitky jenom pokrčil rameny :

„Co jste si myslela - že vás budu učit jenom tak pro zábavu ? Sama jste přece řekla, že se vám to

v budoucnu může hodit, ne ? Ostatně jste měla pravdu, lidi tady ve volném čase dělají různé věci,

a tak nebudete sama, kdo za týden odletí na planetu Aldea, kde se nachází nejbližší centrum pro vý-

uku jazyků. “

V určený den tedy Gagga spolu asi s deseti dalšími lidmi z posádky nastoupila do šalupy.

„ZLO s tebou ! “ zavolal za ní zbytek CVZ, který ji doprovodil do doků. Dokonce i kapitán Everett jí přišel popřát hodně štěstí. Major Gareth na ni povzbudivě mrkal tak dlouho, až se na něj zamračila a zmizela v šalupě. Uvnitř vládla po celou dobu nervózní atmosféra, asi jako

před každými zkouškami. Po příletu na Aldeu je rychlotransportér dopravil do surrealisticky vyhlížející budovy, kde se nacházelo Centrum pro mezihvězdné a planetární jazyky. Tam začalo peklo - nejprve identifikace, zadávání spousty údajů do kybernetické sítě Centra, pak slohová práce na zadané téma a nakonec rozhovor s odbornou komisí. Celé to ovšem proběhlo tak rychle, že se Gagga, když už zase seděla v šalupě mířící zpátky na Zest, ohmatávala, jestli tam nezapomněla ruku nebo nohu. Stále ještě nemohla uvěřit tomu, že zkoušku zvládla, a ani jí nepřišlo na mysl, aby se pozastavila nad tím, že to nebyla zkouška pozemská, ale mezihvězdná, což zatím nemá žádný

člen CVZ kromě ní.

Po návratu na Zest se velekněžka nejdříve hlásila na můstku u kapitána, kde už na ni čekali

také ostatní členové CVZ. Sesypali se na ni jak vosy na med, včetně kapitána - a „Gaggo, povídej !“

Její vyprávění a všeobecná radost nebraly konce. Po dlouhé době ji konečně kapitán ráčil propustit.

Z můstku velekněžka automaticky zamířila za majorem Garethem, nejdříve pomalu, ale ke konci cesty už nedočkavě běžela. Vletěla do Garethových otevřených dveří.

„Zvládli jsme to, Garethe, můžeš se prohlásit za vrchního lodního učitele ! “ jásala francouzsky, bouřlivě ho objala a ani si neuvědomila, že mu tyká. Zato Gareth si to uvědomil. Jeho tvář se náhle rozzářila, a místo aby ji pustil, obejmul ji ještě pevněji. Velekněžka překvapeně zvedla obličej

a najednou jí všechno došlo - ty nesčetné a záhadné Garethovy úsměvy a pohledy, jejich vzájemné popichování i tušené klepy na chodbách, sotva prošla kolem. „To snad ne !“ proletělo jí hlavou, ale Garethův pohled jí její podezření potvrdil. Gagga cítila, že se musí rozhodnout, a pak najednou hodila všechny svoje pochybnosti za hlavu a s myšlenkou :„Pomlouvači budou mít radost - ale ať !“

se její tvář pomalu přiblížila ke Garethově. Dlouhý pohled do očí - a světla v kajutě začala jakýmsi zázrakem pohasínat . . .

Kapitola 5

Probudila ji zvláštní modravá záře, vycházející ze stěn, a nevtíravá, ale přesto jasně slyšitelná zvonkohra. Rozespale se protáhla v hromadě zmačkaných a propocených prostěradel. Vedle ní se převalilo Garethovo mohutné tělo a vzápětí jeho majitel vystrčil hlavu z peřin a šibalsky na ni zamrkal. Konečně jí docvaklo, proč je v jeho kajutě. Nevěřícně vyvalila oči, zčervenala rozpaky, vyjekla - a Gareth se rozesmál. Zašklebila se na něj jako na strašidlo a pak už se neudržela a vyprskla smíchy taky. Přivinul ji k sobě a políbil ji do rozcuchaných vlasů.

„Zlé ráno, moje malá velekněžko, “ popřál jí naoko vážně.

„Ale no tak - ty už zase začínáš ?“ napůl se durdila a jemně třela tvář o jeho hruď. „Já myslela, že jsme si to včera v noci vyjasnili.“ Opravdu, v noci se dozvěděla málem i to, co nechtěla, protože Gareth byl k nezastavení. Jako by už nechtěl ztratit ani minutu času, kdy může být s ní, místo toho, aby byl sám.

„Vždyť víš, že si dělám legraci,“ uklidňoval ji a znovu ji políbil. Gagga už se ale neochotně, ale rozhodně vyvíjela z jeho náruče.

„To bych ti neradila, takhle po ránu se ti to jednou může pěkně vymstít, “ varovala ho, když vstá-

vala. Zvedla z podlahy svůj trikot.

„No, co nás čeká teď, pane majore ? “ otázala se.

Znechuceně ohrnul ret a obrátil oči v sloup : „ Kontrola mužstva, hlášení od noční hlídky, ranní hlášení kapitánovi, ...“ recitoval, zatímco se oblékal.

Gagga si přejela rukama po trikotu, pak k němu přistoupila a naposledy ho objala :

„Tak to nemůžu po panu majorovi chtít, aby se zdržoval snídaní se mnou - protentokrát, “ ušklíbla

se na něj na rozloučenou a byla pryč.

Když pospíchala ke své kajutě, potkala na chodbách pár lelkujících podporučíků, kteří si samozřejmě začali s poťouchlými úsměvy šeptat, jen co je minula. Nakonec to nevydržela.

K jednomu takovému hloučku se vrátila a uchopila jednoho z nich za rukáv. Zdánlivě nechápavě se k ní otočil. Byl nejméně o dvě hlavy vyšší než Gagga, ta ale přesto nasadila přísný a výhružný pohled. Fungovalo to, po chvíli se v podporučíkově tváři objevil náznak strachu ; zřejmě si uvědomil, kdo Gagga je a jaké zastání má u kapitána. Nechala ho v tom pocitu chvíli dusit a pak se náhle k jejich úžasu rozesmála.

„Máte pravdu, “ prohlásila pak s očima opět upřenýma na podporučíka, otočila se a se smíchem pokračovala ke svému pokoji. Podporučíci za ní užasle zírali. Velekněžka se smála ještě v kajutě, když si představila jejich obličeje.

Po snídani se Gagga hlásila na můstku. Ke svému překvapení tam už nalezla dámskou polovinu CVZ. Zabořila se do křesla vedle nich a čekala, až si na ně kapitán udělá čas. Po několika minutách na můstek přispěchal major Gareth, usadil se na svém místě vedle kapitána a začal nevzrušeně pracovat na svém pobočném displeji. Pak kapitán zřejmě skončil svou práci, protože se k nim otočil:

„No, myslím že můžeme začít, nebo ne, majore ?“ Gareth odsunul displej a přikývnul. Kapitán tedy pokračoval :

„Dnes jsem si vás zavolal, abych konečně rozhodl, co s vámi, respektive aspoň s některými z vás.

S těmi, kteří mi toto rozhodování de facto sami ulehčili,“ konstatoval a do místnosti při těchto slovech vstoupil zbytek CVZ, oblečený do důstojnických uniforem v barvách lodi. Kapitán Everett povstal.

„Jak všichni víme, během posledních měsíců se pánská část CVZ, spolu s dalšími členy posádky, seznamovala s provozem lodi a za pomoci nejrůznějších počítačových simulací i ukázek v praxi tak spěla ke složení teoretických i praktických zkoušek, které jsou nutné pro jmenování do základní důstojnické hodnosti na této lodi, čili do hodnosti podporučíka. Tyto zkoušky proběhly včera, jak pánové dobře vědí. “ Gagga sebou trhla, což kapitánovi neušlo.

„Pro někoho jsme ovšem tuto zprávu schovali jako překvapení, “ lehce se uklonil Everett směrem

k ní. Gagga se alespoň zamračila na One.mana, že jí nic neřekl ani on, ale ten jen pokrčil rameny a očima jí cosi naznačoval. Došlo jí, že i kdyby jí to chtěl říct, nenašel by ji včera v její kajutě, což se snadno dalo vyložit jako nezájem.

Kapitán pokračoval :„Dnes už můžu veřejně a s velkou radostí oznámit, že zkoušky dopadly

u všech členů úspěšně. Nic tedy nebrání tomu, aby se tedy stali právoplatnými členy posádky, pokud ovšem oni sami chtějí.“ Po řadě jim pohlédl do tváře. Každý z nich přikývnul. Everett k nim poté přistoupil.

„Majore, “ prohlásil slavnostně a Gareth se postavil vedle něj s polštářkem, na kterém bylo pět bílých stužek. Kapitán je jednu po druhé upevnil na rukávy jejich uniforem se slovy :„ Tímto vás jmenuji do hodnosti podporučíka.“ Salutovali mu v odpověď. Když byl dekorován poslední člen, vrátili se kapitán s majorem na svá místa. Čerstvě jmenovaní podporučíci si posedali s členkami CVZ do křesel kolem nich. Kapitán se po nich s úsměvem rozhlédl.

„Pánové ovšem nejsou jediní, kdo včera uspěl ve zkoušce, “ navázal a Gagga si pomyslela něco

o zkoušce, kterou skládala včera v noci. Všimla si, že i Garethovi nepatrně zaškubaly koutky úst, ale okamžitě zas nasadil formální výraz.

„Tady velekněžka má mezihvězdnou zkoušku z francouzštiny. Není to mnoho, ale zároveň je to dost na výkon určitých funkcí, proto se vás, Gaggo, teď ptám : jak si představujete vaši budoucnost?“ zajímal se kapitán.

Gagga teď poprvé pohlédla přímo na Garetha. Přikývnul. Všimla si, že ostatním jejich řeč beze slov neušla, ale tentokrát jí to bylo jedno. Vrátila se pohledem k Everettovi.

„Jeden nápad bych měla, kapitáne. Vzpomínáte si ještě, jak jsme sem poprvé přišli a vy jste nás zpovídal - tedy oficiálně : přijímal od nás hlášení ?“ usmála se a on přikývl.

„Pamatuji se, že jste se mě tenkrát zeptal, jestli jsem tisková mluvčí CVZ. Tuším, že jsem vám odpověděla, že spíš ano než ne, i když to nebyla zas až tak úplně pravda.“ Opět přikývnutí.

„Víte, kapitáne, tahle otázka mi kdovíproč uvízla v mysli, i když jsem tehdy ještě netušila, co z ní vyplyne. Vždycky jsem chtěla psát, být ve styku s médii - tedy myslím doma na Zemi . . .No a pak mě jednou během konverzace s naším velectěným majorem Garethem napadla myšlenka : má vlastně taková vesmírná loď něco jako svou tiskovou mluvčí ? Někoho, kdo by zjišťoval atmosféru na pa-

lubě, získané informace poskytoval pověřeným důstojníkům nebo samotnému kapitánovi a jednal jménem celé lodi s novináři z Mezihvězdné asociace novinářů ? Major mě ujistil, že tato funkce, ač nová, by byla pro každou loď velkým přínosem jak ve stavu míru, tak během válečné pohotovosti.

Takže se zeptám také vás, kapitáne Everette, co si o tom myslíte ? “

„Ale, také mě se zeptáte, nepovídejte, “ škádlil ji kapitán a ona i Gareth ztuhli- že by se to doneslo až ke kapitánovi ? Však se teď obrátil přímo na Garetha : „Že vy jste jí raději nevyprávěl francouzské pohádky, Garethe !“ zahrozil mu laškovně a major nasadil pohled neviňátka, až Gagga musela odvrátit hlavu, aby skryla úsměv. Když se její pohled vrátil zpátky ke kapitánovi, všimla si, že teď pozoruje zase ji místo Garetha. Pokrčila rameny a tázavě zvedla obočí. Everett si povzdech-

nul.

„Což o to, práce by to byla pěkná, “ vrátil se k její otázce, „a určitě užitečná. Pojí se s tím ale několik věcí, které by bylo potřeba vyřešit. Například : jakou hodnost by měl takový tiskový mluvčí podle vás mít, velekněžko ?“

Gagga se ošila : „Ech, kapitáne, myslím, že jsem sem nepřišla proto, abych si budovala nějakou vojenskou kariéru. Nebo je podle vašeho názoru nutné mít v takovéto funkci alespoň základní hodnost ? Rozumějte, možná že by to s sebou neslo zbytečné problémy. Už teď je tendence koukat se na novináře skrz prsty - představte si, jak by se asi tvářili budoucí podporučíci, až by zjistili, že člověk, který se s nimi chystá na zkoušky, to dělá jenom proto, aby se stal novinářskou krysou. Praktičtějšího významu by tato hodnost taky asi neměla, leda ve stavu války, kdy je ovšem potřeba každý člověk. K výkonu běžné novinářské praxe ale nepotřebuji vědět, jak se aktivují grasery.“

Kapitán přikývl : „To samozřejmě chápu. Ovšem zkuste uvážit, velekněžko, jak asi budou vámi zmínění podporučíci hledět na člověka, který má nižší hodnost než oni, ba co více - jak s ním budou za této situace spolupracovat ? “

Tu se ve svém křesle zavrtěl major Gareth : „Ehm, jeden návrh bych měl, “ ozval se a když viděl, že ho všichni sledují, pohodlně se opřel.

„Co kdyby tiskový mluvčí lodi stál úplně stranou všech hodností ?“

Gagga zamyšleně pokyvovala hlavou : „Ano, přesně tak jsem to myslela, děkuji, Garethe.“

Majorův titul zůstal kdesi schovaný, vzal to čert, pomyslela si. „Byl by samozřejmě podřízený a

za svou práci odpovědný pouze a jedině vám, kapitáne, “ usmála se na něj. Ten se v křesle naoko unaveně sesul a chvíli přemítal.

„A vy si myslíte, že takovou práci zvládnete, Gaggo ? Vy, taková malá, drobná . . .“

„Nenápadná, “ zašeptal zasněně Gareth, za což ho ihned stihl Everettův káravý pohled. Vzpamatoval se. „Ehm, omlouvám se, pane.“ Ale Gagga se toho hned chytla :

„Ano, správně : malá, drobná a nenápadná, kapitáne ; nenápadná, která se všude dostane lépe, než kdyby kolem ní vlály majorské fábory, “ argumentovala rozhořčeně a ukázala na stužky

na Garethově rukávu. Později se mu musím omluvit, že jsem si ho vzala za příklad, blesklo jí hlavou. Kapitán se pousmál.

„ Dobře, dobře, ale já jsem neměl na mysli přesně tohle, spíš to, jestli dokážete získávat informace od chlapů, kteří jsou o půl metru vyšší než vy, velekněžko. Jak je chcete, u všech všudy, přimět, aby s vámi spolupracovali ?“

Gagga si potměšile vzpomněla na výraz podporučíka dnes ráno na chodbě.

„Jen se nebojte, kapitáne, nějaká metoda už se vždycky najde, “ ujistila ho. Očima slétla ke Gare-

thově mohutné postavě. Everett si jejího pohledu všiml.

„Ehm, mohu vás ujistit, Gaggo, že ne všichni čahouni v mé posádce jsou tak milí jako tady major Gareth. “ Zareagovala přesně, jak očekával. Vzhlédla k němu s ledovým, ale důrazným :

„Pane ?“ V jejích očích četl, ať se neplete do věcí, po kterých mu nic není. Všichni na můstku strnuli - aha, veliteli se tu neodporuje, došlo trochu pozdě velekněžce ; nu což, někde začít musím,

a on aspoň uvěří, že na to mám.

Kapitán ji chvíli pozoroval a pak se s mávnutím ruky odvrátil :

„No budiž, to je ostatně vaše věc, ale co na to říkají ostatní členové CVZ ?“ podíval se po nich

zkoumavě.

Rozpačitě krčili rameny ; vždyť o velekněžčiných plánech doteď nikdo nic nevěděl. Gagga se poprvé trochu zastyděla, že to s nimi dříve neprobrala. Prosebně zamrkala na One.mana, ale ten už se bohužel nadechl k odpovědi.

„Ehm, kapitáne, sám jste řekl, že je to věc velekněžky. Týká se hlavně jí, takže o ní rozhodla sama.

Samozřejmě že její funkce a činnost bude mít dopad i na nás, ale to naše hodnosti taky, teď už asi nebude tolik času na koncily, ne ?“ Všichni trochu zklamaně přikývli. Kapitán poznamenal :

„To ano, musíte teď taky počítat s tím, že všichni nezůstanete věčně na jedné lodi-můžou si vás vyžádat z nějaké jiné, kde je zrovna nedostatek nižších důstojníků, což je pro vás skvělá šance poznat jiné prostředí, lidi, postupy atakdále, takže se pravděpodobně vůbec nebudete vídat tak

často.“

„Páni- šířit ZLO na jiných lodích, paráda ! “ vydechl kdosi a Everett obrátil oči ke stropu, zatímco oni se po sobě v blažené předtuše příštích dní dívali.

„No ale velekněžka a ostatní členky, “ zeptal se One.man, „zatím zůstanou na Zestu, ne ?“

Jedna po druhé kývly hlavou ; bylo zřejmé, že jiné plány do budoucna zatím nemají. Však je také kapitán hned ujistil, že tam mohou zůstat, dokud se nerozhodnou, co dál, tak jako to udělala Gagga.

Chvíli tak ještě mlčky seděli a pak je kapitán propustil. Gagga zamyšleně došla do své kajuty a usedla na pohovku. To, že otázku své budoucnosti, čili tak důležitou věc pro celou CVZ, řešila jenom s Garethem, ale už ne s CVZ samotnou nebo aspoň s One.manem, na ni silně dolehlo. Pak si zkusila představit One.mana před zavřenými dveřmi své kajuty, zatímco ona si včera užívala

s Garethem. Její fantazie jí k tomuto obrazu pro větší efekt přidala jejího sluhu Warrena, informujícího s navyklým úsměvem One.mana, že „madam dnes není doma“. U všech kladiv - jak se vlastně One.man dívá na její vztah s Garethem ? Nebo těm klepům nepřikládá žádný význam ? Vždyť se to všechno seběhlo tak rychle, v posledních týdnech One.mana skoro neviděla kvůli zkouškám obou dvou - ale o to víc byla s Garethem. Bylo jí jasné, že už k One.manovi necítí to, co dřív, což včerejšek definitivně potvrdil. Zkusila toho zalitovat, ale došlo jí, že by to byla jen sentimentální přetvářka, a tak toho nechala. Konečně, co k ní může cítit on, když si jeho city nebyla ani předtím jistá ? Jejich vztah by se vždycky dal označit za „zvláštní“ a velekněžka netušila, jak bude pokračovat, pokud on třeba bude na jiné lodi. Ze stejného důvodu neviděla ani budoucnost CVZ příliš růžově. Z těchto chmurných úvah ji vytrhnul zvuk otvíraných dveří. Do místnosti vešel

One.man.

„Zlakbar,“ oslovil ji a hned přešel k tomu, proč za ní jde :„Chci ti jen říct, že jsem na dnešek večer svolal koncil. Jo a pozval jsem na něj i toho tvýho- “ zamrkal na ni, „-majora.“

„Aha, “ přikývla zaraženě a on jí vysvětlil :„Teda, on se vlastně pozval sám, zaslechnul, jak to říkám ostatním a projevil zájem se ho taky zúčastnit.“

„A kde to bude ?“ zajímala se Gagga. One.man se rozhlédl kolem sebe :

„Napadlo mě, že by sis to mohla vzít na starost ty, čili asi u tebe, jestli proti tomu nic nemáš ?“

„Ne, to snad zvládnu, “ ujistila ho v odpověď, i když překvapený výraz jí z tváře nezmizel. Slitoval se nad ní :

„Kdyžtak si řekni členkám, ať ti pomůžou. Napadla jsi mě právě ty, protože snad nebude vadit, pokud tu trochu uděláme nepořádek - teď tu moc často nejsi, “ hleděl na ni upřeně. Snesla jeho pohled a pak odpověděla :

„Ne, já to zvládnu. Aspoň budu mít co dělat. Ale to asi bude chtít, abych s těmi přípravami začala co nejdřív, co ? Ať to všechno stihnu.“

One.man se zvedl :„Vždyť už jdu. Takže tak po sedmé se u tebe sejdeme.“

Pozoroval, jak ji plánování akce najednou oživilo. Skoro si ani nevšimla, když se za ním zavřely dveře. Rozhlížela se po kajutě a před jejími zraky defilovaly orientální dekorace. Pak potřásla hlavou a zavolala si Warrena. Po krátkém rozhovoru s ním se rozběhla po celé lodi. Podařilo se jí sehnat ozdobné polštářky, spoustu svíček, vonné tyčinky a další propriety. Potom zašla za každým členem CVZ a zeptala se ho, jaký čaj chce kdo pít. Tento seznam předala Warrenovi, který se dal

do shánění, zatímco ona ve své kajutě aranžovala a přeměňovala ji na útulné zákoutí.Od několika členů si následně půjčila jejich sluhy a ve Warrenově kuchyni jim udělala přednášku o přípravě čajů, až jim z toho šla hlava kolem, nicméně vypadali, že chystanou akci nezkazí..

Čas rychle běžel. Po sedmé hodině lodního času do velekněžčina pokoje vpochodoval první člen CVZ- Fugas. Na prahu zůstal překvapeně stát. Světlo v místnosti bylo ztlumeno a nahrazeno svíčkami. Jemná vůně vonných tyčinek se mísila se zvuky instrumentální hudby ve východním rytmu. Obrazovka na zdi promítala vizualizaci hořícího ohně, aby nerušila. A uprostřed toho všeho-Gagga s napjatým obličejem : „Tak co, Fugasi, líbí ?“

„Zlakbar,“ vydechl oslovený a to, jak se uvelebil na polštářích, jiný komentář nepotřebovalo. Vele-

kněžka si oddychla.

„Nemyslete si, že se takhle budete válet věčně, podporučíku Fugasi,“ škádlila ho.

„Ále, příležitost se vždycky najde,“ kontroval Fugas, „neříkej, že ty budeš věčně pryč za zprávami.“

„To ne, ale každopádně takovou výmluvu můžu použít vždycky,“ zašklebila se Gagga.

Do dveří nakoukli Dalbador s Elmmirou.

„Zlakbar, “ komentovali i oni příjemně překvapeni vzhled pokoje a zaujali svá místa na polštářích. Elmmiře se nejvíc líbil efekt ohně na zdi, což velekněžku potěšilo. Postupně se v pokoji sešli všichni, celá CVZ. Nakonec dveře vpustily dovnitř i majora Garetha, poněkud rozpačitého v této zpočátku velmi formální atmosféře. Až si z něj Boogi dělal legraci, že když je přiletěl zachránit

ze Země, choval se úplně jinak. Major se na něj podíval svýma modrýma očima, pronesl :„Vážně ?“ a hodil všechny formality za hlavu. Gagga mezitím dala znamení Warrenovi a do místnosti vešlo pět sluhů v úborech čajových mistrů, kteří v rukou nesli podnosy s úplnými čajovými servisy- konvicemi, šálky a miskami. Přivítal je výbuch nadšení od členů CVZ. Jejich překvapení však ještě nebyl konec, neboť „mistři“ se ke každému sklonili, nalili mu jeho čaj a poradili, kterak připravit další nálev. One.man se nevěřícně otočil na Gaggu, která se nad jeho výrazem rozesmála, až si musela schovat obličej do polštářku. Obrátil se zpátky ke sluhovi a poslouchal jeho výklad. Když tento skončil, One.man stále ještě vrtěl hlavou.

„Tak co, One.mane, zapamatovala jsem si to v čajce všechno správně ?“ smála se Gagga a on jen odpověděl : „To jo; koukám, že jsem tě tam musel pěkně nudit, což je první ZLÁ věc na tomhle koncilu.“

„Kdepak,“ nesouhlasila Elmmira, „první ZLÁ věc tady je přítomnost pana majora, ne ?“

Všichni horlivě kývali hlavami.

„To jsem rád, že vám takhle pomáhám v šíření ZLA, “ konstatoval Gareth.

„A to jsi se tomu ze začátku tak bránil, pamatuješ ?“ připomněla mu velekněžka, na což on namítl :

„Ale zatím nepůsobím jiný ZLO než to, že jsem tady, takže nic moc, ne ? Já chtěl vlastně jenom vědět, jak takový koncil vypadá.“

„No, začínáme většinou vyvoláváním ZLÉ atmosféry, “ vysvětloval mu One.man, „to znamená, že každý z nás pronese nějaký návrh, co by změnil k horšímu, co ZLÉHO by zavedl a podobně.

Pro začátek vám to předvedeme a vy se pak budete moct zapojit taky. Gaggo ? “

Aha, vybral si mě schválně, blesklo velekněžce hlavou, ale navenek klidně začala :

„Tak tedy : jsme na palubě Zestu a já navrhuji, aby veškeré palivo, kterým je poháněn, byl- zázvor!“

Ukázala na Boogiho a ten pozvedl svůj šálek se zázvorovým čajem, zatímco ostatní vyjadřovali uznání jejímu nápadu.

„To je výzva pro Boogiho, “ prohlásil pak One.man, „takže - veleknězi ?“

Boogi udělal nesouhlasný posunek :„A z čeho si asi budu vařit zázvorák, když to bude palivo ? Tak to já zas navrhuju, aby veškerý zbraně na týhle lodi byly nabitý čajem, co pije tady velekněžka.“

„Yogi, “ rozesmála se Gagga, „to je fakt ZLEJ nápad, Boogi. Víš, “ objasnila to nechápajícímu majorovi, „správně připravenej silnej Yogi čaj má povzbudivé až euforizující účinky, takže každej, kdo by to dostal, by byl pěkně vysmátej.“

„Aha, “ přikývl Gareth, „tak to sis měla dát Yogi, než jsi šla na ty zkoušky, nebyla bys tak vystresovaná.“

„Vidíš, to mě nenapadlo, “ pokrčila Gagga rameny, „nicméně -kdo je teď na řadě ?“

Fugas si nalil vodu do gaiwanu. „Ať se jdou tady páni mistři- “ ukázal na přestrojené a vymóděné sluhy „-ukázat na můstek kapitánovi, “ navrhl. Mezi sluhy zavládlo při té představě zděšení, zatímco CVZ vyprskla smíchy, když si představila tuto konfrontaci. I Gareth se smál.

„A ať ode mne kapitána pozdravují, že si to tu užívám, “ doplnil Fugasův nápad.

One.man se zavrtěl : „Taky byste se mohl za čajmistra přestrojit vy, majore, to by bylo ještě zají-

mavější.“

„Kdepak, “ odmítl tu čest Gareth, „mně by byl každej takovej hábit krátkej. I když herec jsem prý svého času býval d..., ehm, slušnej, “ mrknul na velekněžku.

„No, třeba byste tím získal u podřízených větší autoritu - že jste vůbec ochotný si to na sebe navléct, “ chechtala se Elmmira. Gareth na ni zamrkal a pak náhle vyskočil, přešel k nejvyššímu

ze sluhů a za užaslého pochechtávání celé společnosti vyšel z kajuty. Když se vrátil, byl skutečně převlečený do mistrova úboru. Přivítal ho bouřlivý potlesk. Gagga nevěřícně vrtěla hlavou.

„To musíš udělat opravdu všechno, co ti kdo navrhne ?“ plísnila ho, „co když teď někdo vyhlásí bojovou pohotovost ?“

„Tak si dáš šálek Yogi a pak půjdeš jako správná tisková mluvčí na můstek vyřídit, že čajový tovaryš Gareth je indisponován, “ poradil jí a nalil jí další šálek zmíněného nápoje. Pak vstal a pohlédl na Fugasovu kytaru, která ležela vedle svého majitele.

„Můžu, Fugasi ? “ otázal se ho, a když ten přisvědčil, Gareth se rozzářil. Usedl s nástrojem

do křesla, zatvářil se jako gejša a začal z kytary vyluzovat orientální brnkání, až se znovu rozesmáli.

„Kecáš, “ kuckal se smíchy Fugas, „odkdy umí major vesmírné lodi hrát na kytaru ?“

„Ále, to už je dávno, “ odmítl to major dál vysvětlovat a pokračoval v improvizaci.

„Tak nám aspoň zahrajte něco pořádnýho, když už, a ne takovýhle japonský lidovky,“ odfrkl si Boogi.

„A nevadí, když to bude francouzsky ? “ zeptal se Gareth a pak pohlédl na Gaggu :„Mám ?“

Ta si zakryla tvář dlaněmi, ale přikývla. Gareth okamžitě změnil tóninu a pak začal procítěně zpívat:

Gitan

Je rêvais enfant

De vivre libre comme un gitan

Je voyais des plages

De sable noir

Où couraient des chevaux sauvages

Et je dessinais dans mes cahiers

Les sentirs secrets

Des montagnes d'Espagne

Gitan

Quand plus tard

J'apprenais mes premiers accords de guitare

Sur les routes je partais sans bagages

En rêvant

D'autres paysages

Où je suivais les gens du voyage

Dans leurs caravanes

Au son des violons tziganes

Vivre ma vie comme un gitan

Avoir la musique dans le sang

Et pour l'amour n'avoir dans la peau

Qu'une seule femme à la fois

Vivre ma vie comme un gitan

Vivre ma vie comme je l'entends

Avoir la liberté pour drapeau

„Sans foi ni loi“ pour credo

Gitan

Je le suis et le resterai

Le temps de mon vivant

Mes guitares sont d'Amérique

Et mes paysages

Des grands espaces blancs

Où je roule seul dans ma caravane

En éternel exil

Dans les jungles de villes

Refrain

Vivre ma vie comme un gitan

Gagner ma vie de l'air du temps

Avoir la liberté pour drapeau

„Sans foi ni loi“ pour credo...

Gareth naposledy přejel po strunách. Jeho písnička měla přesně takový účinek, jaký očekával; také proto ji schválně vybral, že se na palubě Zestu mohl každý z členů CVZ cítit jako

ve vyhnanství na věčnost, i když jim všichni včetně kapitána dopřáli tolik svobody, kolik jen bylo možné. Členky okouzleně vydechly.

„Tak takhle to teda bylo, “ zamumlal One.man s pohledem upřeným na velekněžku a ta jen mlčky a zasněně přikývla. Narážel tím nejen na její lásku k muzice, ale i na to, jak asi začal její vztah

ke Garethovi nabírat trochu jiných otáček, jak pochopil. No, jestli ho slyšela takhle zpívat, tak už mu stačilo jen málo, aby ji dostal, pomyslel si a obrátil se ke Garethovi :

„To bylo hustý, ale nemáš tam něco v angličtině ? Ať tomu rozumíme všichni a můžeme se kdyžtak taky přidat, ne ? Náš církevní repertoár je totiž zatím zlužel poněkud chudej .“

Gareth si přejel rukou po bradě a v očích mu zajiskřilo :„ Jednu bych tam měl, “ uklidnil je,

„je o klukovi, který si pozve holku k sobě domů a říká jí, aby se svlíkla a tak -jen klobouk že si může nechat na hlavě.“ Sundal si z hlavy čajovnický baret a k úžasu všech ho posadil na hlavu velekněžce, což bylo přivítáno potleskem a salvou smíchu. Pak začnul rytmicky drnkat na struny a oni se k němu tleskáním připojili. A začal zpívat :

Baby, take off your coat...real slow

Baby, take off your shoes ...here, I'll take your shoes

Baby, take off your dress... yes, yes, yes

You can leave your hat on

You can leave your hat on

You can leave your hat on

Go on over there and turn on the light...no, all the lights

Now come back here and stand on this chair...that's right

Raise your arms up into the air...shake 'em

You give me reason to live

You give me reason to live

You give me reason to live

Suspicious minds are talking

Trying to tear us apart

They say that my love is wrong

They don't know what love is

They don't know what love is

They don't know what love is

They don't know what love is

I know what love is

Gareth se při zpěvu pěkně předváděl a dělal na velekněžku tak významné obličeje, až to nevydržela a začal mu jeho narážky oplácet. Teprve až když přestal hrát a ona málem spadla

ze židle, na které stála, jí došlo, že předváděla skoro všechno, o čem zpíval. Sjela ze židle jako blesk, ale výbuchu smíchu, potlesku a obdivnému hvízdání se nevyhnula. Gareth se navíc na svém místě ukláněl jako šašek, posílal vzdušné polibky a její výkon hodnotil výkřiky :„Bravo !“

„Tak to by snad stačilo, “ snažila se Gagga krotit nastálé veselí, „jednak jsme na koncilu a ne

na koncertě a jednak je moje kajuta slušnej pajzl. No tak Gareth umí zpívat a hrát na kytaru, no. To je toho.“

„A ty zas umíš tancovat, no, “ neodpustil si rýpnutí One.man, až na něj s výhružným :„Dost, povídám !“ zvedla kladivo. Pomalu se uklidňovali. Najednou Rocky zvedl hlavu.

„Navrhuju, aby za největšího zlouna tohodle koncilu byla prohlášena Gagga, poněvadž věděla

o tom, že tady major umí zpívat a neřekla nám to, “ prohlásil. Všichni nadšeně souhlasili, jen One.man ještě dodal : „Ale pan major ať v tom jede s ní - mohl se nám sám přihlásit a už jsme mohli mít víc ZLÝCH písní než jen tu naši hymnu. Pojďte, dáme si ji, “ zavelel.

Místnost se naplnila cinkáním kladiv o sebe, chrochtáním a rytmicky skandovanými slovy :

„Zlakbar - zlakbar jmelí “...

Kapitola 6

A dny na Zestu plynuly rychle dál. Mladí podporučíci z řad CVZ teď každý den plnili své služební povinnosti. Večer se ti z nich, kdo zrovna neměli noční službu, scházeli v kajutě některé

z členek CVZ s jejím zbytkem. Sedávali tam ve svých tmavých uniformách s bílým proužkem

na rukávě, zatímco ostatní si užívali pohodlí černozelených trikotů pro volný čas. Muselo to tak být, protože i když jim služba skončila, zůstávali dál v záloze pro případ neočekávaného poplachu. Boogi s Rockym a One.manem hráli na velkoplošné obrazovce počítačové hry. Fugas s sebou většinou přitáhnul kytaru, jejíž zvuk brzy přivábil majora Garetha. Ten se nabídl, že dá Fugasovi další lekce ve hře na kytaru, a tak spolu obsazovali pohovku a přehrávali a nacvičovali akordy největších světových šlágrů, zatímco Zest se paradoxně od jejich rodné planety vzdaloval. Dalbador zase shodil sako uniformy a pro zájemkyně pořádal ve vedlejší místnosti kurzy tance. A Gagga? Ta většinou přicházela ze své celodenní mise za informacemi jako poslední, štos popsaných papírů

v náručí. Přelétla všechny svým klidným pohledem, usadila se kdesi v koutku a začala ze svých poznámek sestavovat ucelené zprávy pro kapitána a MAN. Když byla hotova, odešla do své kajuty toto zpravodajství odeslat. Občas se tam zapomněla tak dlouho, až se Garethovi po ní začalo stýskat, rychle odhazoval trsátko a odváděl si ji k sobě do kajuty, poté co ji přestalo bavit jeho nejrůznější škádlení, kterým ji odváděl od práce. Nejvíc nesnášela, když se jí naklonil přes rameno a začal zprávu, na které právě pracovala, číst francouzsky s vlastním komickým závěrem, kterému prostě nešlo nesmát se - a který tam pak samozřejmě automaticky napsala, jen co byla zase schopná vzít po výbuchu smíchu do ruky tužku. Na oplátku si zase ona vymýšlela vlastní texty na melodie jeho písní a schválně si je prozpěvovala tak falešně, až Gareth rozzuřeně prchal do své kajuty, kam ho následovala, aby ho jako správná velekněžka CVZ ještě více potrápila. Samozřejmě že uvnitř se místo toho konal další záchvat smíchu, následovaný sladkým usmiřováním. Když se pak Gagga vyčerpaně svalila do přikrývek, častokrát Gareth ještě vstal a na kytaru jí přehrával její oblíbené písně. Nemohla se jeho hlasu nabažit a děkovala všem božstvům a přírodním silám včetně ZLA, že během té doby, co nezpíval, neztratil nic ze své barvy a osobitosti. Garetha její chvála těšila, tím spíš, že velekněžka si všímala většiny nepřesností v jeho zpěvu a hned je přísně kritizovala, takže se brzy vrátil do formy, kterou měl jako aktivní zpěvák.

Jednoho dne se Gagga výjimečně probudila ve své kajutě. Při snídani jí Warren vyřídil, že se má co nejdříve dostavit ke kapitánovi. Důvod, proč si ji vyžádal, jí ovšem nesdělil, a tak se velekněžka trochu znepokojeně odebrala na můstek. Tam už vládnul nebývalý ruch. Spousta mužů a žen v důstojnických uniformách tu postávala nebo posedávala a čekala zřejmě na příchod kapitána Everetta. Také CVZ- podporučíci zde byli ; chvíli trvalo, než je Gagga mezi ostatními zaznamenala. A ovšem i členky CVZ tu čekaly, možná trochu nápadné ve svých trikotech. V davu zahlédla i další známé tváře : mladé (nyní už) poručíky Hutchinse a Kowalskiho a poručíka Lee. Pak se dveře na můstek otevřely a dovnitř vstoupil kapitán v doprovodu majorů Garetha a Jacoba. Mužstvo se napřímilo do pozoru. Kapitán s majory došli ke svým místům. Everett se po nich rozhlédnul.

„Mám pro vás rozkazy ze Svazu,“ oznámil jim. „Nebo spíše jeden rozkaz, který se týká jedné drobné příhody, která se kdysi stala. O co jde : Jelikož zrovna nejsme ve stavu války a máme dostatek, ne-li přímo nadbytek mužstva, vydal Svaz nařízení, aby každá loď, která jenom trochu může, vyčlenila tým svých důstojníků, které může postrádat, a vyslala je na zničenou planetu Zemi.“

Ohromeně strnuli. Everett se usmál jejich překvapení a pokračoval :

„Ano, Země je stále ještě zničená.“ Gagga se ošila. „Záchranné týmy a odklízecí čety sice pracují rychle, ale na takovou pohromu jich je zoufale málo, proto tento rozkaz. Je potřeba úplně obnovit infrastrukturu, koordinovat stavební práce i spolupráci všech týmů na všech kontinentech. To by tedy měl být váš úkol. Z celé své posádky jsem si vybral právě vás, protože ze Země pocházíte. Poněvadž jste ale každý odjinud, budete se muset rozdělit. Na kontinentech je už vybudováno mnoho záchranných center, takže si vyberete to, které je nejblíž místu, odkud pocházíte. To bude vaše působiště, kde vytvoříte týmy s lidmi z jiných posádek. Jenom tak se totiž Země může vrátit

do zhruba původního stavu, ba co víc, mohou být napraveny staré nedostatky a chyby.

Nu,“ odkašlal si kapitán, „a nyní poprosím členy CVZ, aby předstoupili.“

Učinili krok vpřed. Kapitán promluvil přímo k nim:

„Po dlouhých poradách se svými nejvyššími důstojníky i se zástupci Svazu jsem se rozhodl, že CVZ se této obnovy planety, kterou sama zničila, také zúčastní. Jste sice všichni z jednoho místa, ale to nevadí, tím líp budete znát předchozí místní poměry. Vyřeší se tím problém s nečinností některých z vás, nedostatečným uplatněním vzhledem k hodnosti atakdále. Vy, velekněžko, si ponecháte svou novinářskou profesi, ale tentokrát budete MAN zásobovat zprávami a reportážemi o tom, kterak pokračuje obnova Země. Což samozřejmě předpokládá, že nezůstanete na jednom místě, ale že budete cestovat. Tolik tedy, co se týká vás. A teď k otázce, který důstojník má vaší činnosti velet a kterému budete všichni podřízeni, ať už budete, kde chcete.“ Otočil se k oběma majorům.

„Pánové, jednoho z vás čeká nelehký úkol a velká spousta zodpovědnosti. Nikdo dnes nemůže říct, jak dlouho na Zemi zůstanete a kdy se vrátíte na Zest nebo na jinou loď. V podstatě to pro vás bude znamenat pozastavení vaší vojenské kariéry. Co si budeme povídat - ztratíte kontakt s lodí i s rychle se vyvíjejícími operačními systémy, taktikami a technikami... Jeden z vás tedy od této chvíle bude hodnostně vždy výše než ten druhý. Čili se vás teď ptám : Kdo z vás je k takovéto oběti svolný?“

Oba tázaní chvíli mlčeli. Na Jacobově výrazu bylo znát, že se v něm sváří přání zalíbit se touto obětí kapitánovi s vlastní touhou po kariéře. Z Garethova výrazu nebylo možné vyčíst nic. Gaggu s úlekem napadlo, jaké to asi bude, pokud ona bude na Zemi a on zůstane na Zestu, vzdálený stovky světelných let. Sakra, vždyť jsem se nedávno strachovala, že bude pryč One.man, nadávala si v duchu - jenže ten teď stál vedle ní a hrozba jejich odloučení přestala být díky kapitánovu rozkazu reálná. Navíc si nedokázala představit majora Jacoba na místě svého nejbližšího nadřízeného.

Během té doby, kterou strávila na Zestu, se s ním setkala jenom párkrát a tato setkání měla výlučně neosobní a pracovní charakter, většinou se jednalo o vyřízení nějakého vzkazu od kapitána majorem. Ani v rámci své práce s ním téměř nepřišla do kontaktu ; pokud už se musela obrátit

na jednoho z majorů, vždy zvolila Garetha, neboť nezapomněla na Jacobovo strohé a přezíravé přivítání CVZ na palubě Zestu. Tušila, že ostatní z CVZ na tom jsou se svými vztahy k majoru Jacobovi podobně. Naproti tomu Gareth....Velekněžka odmítala věřit, že by kvůli tomu, aby mohl být s ní a ve styku s CVZ, obětoval svou zatím krátkou, ale slibně se rozvíjející kariéru. Do smrti si to nepřestanu vyčítat, jestli to udělá, slibovala si. Pak první z majorů konečně promluvil ; byl to Gareth:

„Ech, kapitáne Everette, vy jste nám tu vyjmenoval samé zápory této mise, což se určitě musí moc líbit členům CVZ. Skoro jako by nás čekala léta zaživa pohřbená - a my zatím máme budovat a vyhrabávat Zemi z trosek! Já bych s vaším dovolením zmínil zase některé klady, například navázání kontaktů s lidmi z jiných posádek, spolupráce s jejich velícími důstojníky, možnost odpočinku

od stísněného prostoru i na té největší lodi atakdále.“

„A vy se cítíte být zralý na odpočinek?“ chytil se toho hned kapitán a přísně se na něj zadíval. Major ale před jeho pohledem neuhnul.

„To ne, pane, na to je moje služba pro Svaz příliš krátká.“ Everett spokojeně kývnul.

„A co vy, majore, vaše kariéra přece jen nebyla tak strmá jako vašeho kolegy?“ obrátil se

na Jacoba. Ten škodolibě pohlédl na Garetha a odpověděl:

„Podle mého názoru tato mise, jak major Gareth nazval váš rozkaz, neposkytne zúčastněným moc prostoru na odpočinek - a to jakéhokoliv druhu, “ neodpustil si popíchnutí a významně přitom pohlédl na Gaggu, která zrudla rozpaky a ponížením. Gareth už se také hned hotovil k pádné odpovědi., kapitán ho však drobným gestem včas zarazil.

„Ach tak, no to máte pravdu. Na druhou stranu to ani ten z vás, kdo tu zůstane, nebude mít snazší- zůstane jediným majorem na palubě a bude na všechno, co dělal doposud, sám, i když bude posádka ztenčena, “ konstatoval. Pak se znenadání obrátil na velekněžku :

„Co myslíte, Gaggo, vy jako osoba, která má přehled - který z těchto pánů se pro tuto misi víc hodí?“

Gagga teď pro změnu zbledla ; věděla, že se nesmí přestat ovládat, protože tím může uškodit jak sobě, tak Garethovi i CVZ. Proto pohodila hlavou:

„Kapitáne Everette, není naprosto v mé kompetenci hodnotit vhodnost toho či onoho vašeho podřízeného pro vaše jednotlivé rozkazy. Já vám jenom můžu dát později vědět, zda jste tímto výběrem udělal chybu nebo ne. A pokud se mě ptáte na můj osobní názor-“ tu se Gagga zasmála,

„-no, obávám se, že ani v tomto případě vám nebudu moci odpovědět, neboť nejsem tak úplně nestranná.“ Hodila po Jacobovi pohledem, který varoval před dalším útokem.

Kapitánovi se její odpověď líbila.

„Takže z vás nic nedostanu? Nu, jste asi chytřejší, než jsem si myslel ; aby se jeden pomalu bál být s vámi na jedné planetě,“ odtušil vesele. „Ale zpátky k naší věci, pánové : kdo tedy...?“

Jacob opět promluvil : „Ehm, pocházím z místa, které je na stejném kontinentě jako působiště CVZ, “ začal vynášet trumfy. „Tím chci říct, že bych jim mohl být v případě potřeby lépe nápomocen.“ Tss, to tak, pomyslela si Gagga, ty mi tak někam pomůžeš.

„Beru to v potaz, majore,“ souhlasil s ním kupodivu kapitán, „neboť nevíme, do jaké hloubky sahají zkušenosti CVZ s týmovou prací nebo s obnovou vůbec.“ Gagga zoufale zavřela oči a kdosi jí konejšivě položil ruku na rameno. Gareth se ovšem nenechal zastrašit:

„Přiznávám, kapitáne, že tuto výhodu- pokud to ovšem je výhoda, jak jste sám před chvílí řekl- nemám. Zato jsem ale během doby, co ji máme na palubě, plně využil všech možností CVZ poznat, a oni zase poznali mě. Nakolik tento fakt může ovlivnit případnou spolupráci, nechám na vašem úsudku.“

Everett vážně pokyvoval hlavou : „Ano, to je skutečně důležité, majore. CVZ bude mít dost co dělat s tím, aby správně navázala spolupráci s obnovovacím týmem tam u nich, proto je potřeba, aby si byla jistá svým velícím důstojníkem. Vy, majore, navíc už znáte výlučnost filozofie CVZ takřka detailně, takže byste lépe vysvětloval případná nedorozumění mezi těmito obnovovacími týmy a CVZ. “ Vrhnul po něm rychlým pohledem a pak zcela neočekávaně vypálil:

„Takže to berete??“

---