Runway č. 2

Škrtám navlhlou zápalkou
o rovná záda terminálu pět...
A někdo mi mává z oken Vážky,
jenž právě musí - na čas! -
odletět

Dávám si ruce do kapes;
nebe má jemně patinový vzor
Zas vidím už jen malá křídla,
která se ztrácí kamsi
za obzor

....A vzduch je plný kerosinu
a bochánků kouře z Jambo-Jet...
Kam jenom spěcháš, moje léto,
proč vždycky musíš
uletět?

Ráno jsme ještě bděli nad potokem,
já ti byl tak blízko, na dosah!
Teď tady stojím a prsty hřeje
jen chabé teplo startovacích
drah...

Škrtám další zápalkou
o rovná záda terminálu... Dva?
A do uší tluče z amplionu,
že podzim právě dosedá
.
na runway
tolik blízko
mě...