Koncert Acoustic Impact

            Tak už je 16:50 a já trochu netaktně utíkám z práce o hodinu a čtvrt dřív. Se sluchátky v uších nastupuju, cvakám lístek a už se vidím na Zvonaře, kde na mě čeká bus do Prahy. Mám na přestup dvanáct minut, takže jsem v klidu. Stresuju až dvěstě metrů před konečnou, kdy se projevila migrační mánie v podobě nadcházejícícho středečního svátku, kdy chcou všichni alespoň na den zmizet z města. Po rekordním běhu od hlavního na Zvonařku (asi za 6 minut), jsem posunky řidiči vysvětlil, že chci do Prahy, protože takový sprint s kytarou a krosnou na zádech fakt není sranda.

            Je asi tři čtvrtě na devět, když konečně nacházím po trošce bloudění „Kafárnu na kus řeči“. „No lístek je za osm pětek, ale když říkáte, že ste přijel až z Brna a eště jdete pozdě tak to máte za pade..“ Super. Aspoň něco, začali hrát v osm. Usedám na židli, kterou mi drží kamarád, u kterého tuto noc přespím. AI zrovna dohrávají zběsilé rytmy a ani se neobtěžují čekat až hlomozný potlesk celé kavárny (asi 70 lidí) dozní a sypou další nálož energie v podobě tepavých španělských rytmů.

            Spíš sám pro sebe si říkám, jen aby už nebyly odehrané jediné dvě skladby které od nich znám. Dumavou For John a svižnou Sevillu Magicu. Polotmavý ležák a jedna startka mě uvedou společně s perfektní atmosférou a muzikou do absolutní pohody. Rozhlížím se kolem sebe, ale kromě Roberta nevidím jedinou známou tvář.

            Na tuhle kapelu jsem se chystal už v červnu v Brně, kdy tu měli křtít svoje nové CD, jenže jaké bylo nemilé překvapení, když jsme v brněnské kavárně zjistili, že je koncert odložený na termín, ve kterém už já něco mám a nemůžu přijít. Tentokrát to vyšlo a jsem moc rád. Hned o přestávce kluky přepadl a porposil je o CD i s podpisy. Trošku s nima pokecal a potom je samozřejmě nechal vydechnout, protože to, co například předváděl jejich bubeník, se rovná vrcholovému sprintu. Kdybych ho nesledoval, myslel bych, že nemá dvě ruce, ale deset chapadel.

            Po přestávce už kluci hráli nepřetržitě do konce (asi do čtvrt na jedenáct) a nešetřili ani sebe, ani nástroje. A už vůbec ne smysly posluchačů. Celý zvuk byl, vzhledem ke zvukovým podmínkám klubu a k aparátu dostačující a snad nikdo si nemohl stěžovat ani na to, že neslyší nějaké sólo (protože v podstatě celá jejich hudba je ryze instrumentální, alespoň co se týkalo tohoto koncertu) ani na to, že ho bolí uši z rachotu. Prostě tak akorát. Po skončení koncertu jsme se s Robertem sebrali a zase šli s kluky prohodit pár slov. Slovo dalo slovo a Jirka – vedoucí celého útvaru – svolil k tomu, abych svým prstům dopřál nylonových strun na jeho kytaře, která, jak nás poučil by ho tu v Čechách vyšla na nějakých 120 čistá ruka.

            Kluci se po skončení koncertu nenechali ukecat na posezení někde v hospůdce u kytar už jen tak oddychově. Tak sme se sebrali a šli si zahrát sami. Plni dojmů z bezvadného večera, pro který stálo za to jet z Brna a absolvovat i tu zácpu v Brně i na dálnici do Prahy. Sedli jsme si kdesi v parku a zahráli si jen tak pro radost. Usínali jsme v Robertově garsonce kolem druhé hodiny ranní. Ještě, že nemusíme vstávat. Ještě dneska ráno se snažím vybavit si nejmenší detaily toho příjemného pohodového exotického nářezu.

            A moje doporučení? Najděte si web kapely Acoustic Impact, stáhněte si MP3, myslím, že to bude dostatečná motivace. Nebuďte ortodoxní ve svém stylu hudby a nebojte se jít kousek dál, jinam, možná budete překvapení.