Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSymfonie No.2
Autor
protiproudu
Grave
Jsem v potulném šeru. A věru, stromy se lámou kde kam, když já kráčím a čekám. To protože v danou chvíli létám a když spím, tak jen v keřích, kde bdí lidé, kteří stále věří v bíle natřené cosi. Z úst line se jim kdeco andělského, modrého a vláčného. Chtění to jest, schody lačného, jež osvobozují.
V posledním jitřním snu, stál jsem nad předhořím a dím: „Kdože jsi duše má?“ (A v tu chvíli jsem se zalekl, neboť sluneční paprsek z nebes vlál na moji tvář. Teprve pozdě odpoledne, bledne mi tvář z toho všeho bytí a honby za ničím. Však já zničím v sobě všechny ty, kteří svoji zář mění ve břity. A takovým nevěnuji ba ani myšlenku své zlosti. Ať nechají mne. Jsem pro ně příliš čist. Nedozrál můj svět právě k dokonalosti?
Intermezzo
Je ticho a mží do mechu. Každým směrem zní jen výdech z nádechu. A teprve nyní – Ach, usnu opět v květinách, když je tak vlhká chvíle bytí. Napnutý, mezi nití nepravé jistoty, protože když jsem spával v květu, uzavřel mne okolnímu světu a tma nořila se do mé vědy. Čekal jsem však rozvití naposledy.
Presto fortissimo
Stará astrální kapka se hnala jako vodní dech. Hlubokou žlutí v černidlech, tonoucí tůní ťapká. Zde všechny velké city zetlí. Kapka potrubí života, s velkou silou vříská ze tmy a mihotá. Mluvila ve mne o nenávisti. Ano, i ve mě je nenávistné listí ač jsem mírný a vnitřně čistý. Jeden, dva ba i více lidských tvorů, rád bych topil na svém voru. A to si říkám čistý. Ale jako v každém plísní nenávist. Je noc. Ach, toť můj stesk.. Já chystal bych již vor, na pomoc duším, které za nic nemohou? Některé však topím myšlenkami, v hlubinách řeky probdělé. Neschopný vraždy – jsou však mrtvi, přátelé.
Con fuocco
Jsou to slabomyslní lidé v slavnostních oděvech, opatřeni obalem nelogického tvaru a s úsměvem graduálu, se lživým obalem bývalého svazu. V rudé se obrací podobni plazu. Kdo dovršuje své dílo, ten umírá svou smrtí. Jakožto mrtvoly hodlají žíti. Dávaje ran z Dorfa. Jejich boha. A místo Orffa hrají Grebena, jejich lokaje. Stáli na svých myšlenkách. Dnes zlo jen jejich touha je.
Grave (Epiloque)
Na prohraném stolu leží mrtvé tělo -
Velký zánik obra, velký zánik beze všeho -
Strom na osamocené hoře již je ve výši -
Jeho kořeny klesají hlouběji až bolí o hrany skal -
Vichr jej ohýbá – neviditelná bolest -
Tebe ohýbají ruce neviditelného -
Na hvězdě poznání nehledej kráterů -
Strom obepíná skálu a nesnáší ptactvo -
Křídla orlů trhají se o jeho větve -
Je příliš velký a tuhý má kořen -
Bába rozsévačka zabije orlí mládě -