Poezie IV

Zbabělcům

 

Jak snadné je umřít

A Snadnější přežívat

V nicotě zevlovat

Plánovat, budovat

A chtít to nedostižitelné:

žít

 

Znám ten pocit,

Když nemyslím na nic

Ta oáza klidu

V prázdnotě, panic

kdo nepoznal teplo

Lůna panny

I kurva by stačila

Ale mysl je dobrotivá

Ušetří nás

A my zbabělci prcháme

Před sebou:

 

Do zítřka

 

 

Óda kráse

 

Ó ty spanilá vládkyně

Smrtelníků

Tvůj úsměv zmalovaný

Jak ústa klaunů

V nichž v odlesku lpí

Pohled očí souměrných

Nosů rovných

Myslí zdravých

Svou ručkou z alabastru

Drásáš nám pocit jistoty

Sounáležitosti

Přítomnosti

A svádíš svým pachem zvířecím

A muži šílí

ženy žárlí

Děti pláčou

Neví proč, nebožátka

Ale v jejich zrazených očích

Zrcadlí se

Touha,

Naše,

A těch před námi

pohladit,

Obejmout

Tvou nabubřelou nedostižitelnost

 

 

 

Poznání kruté pravdy, při které odpouštíme našim rodičům

 

 

Dřevěná tříska

V patičce zadřená

Malinká, choulí se,

V tělo se schovává

A potají chystá se

Na již vyhranou bitvu

 

Kmeny baobabů

Na důležitosti nepřidají

To maličkosti ohromného významu

V kůži dřímají

A tělo to napadené

Imunitu mobilizuje

 

Maminka s jehlou

Jak vrah nemluvňátek

Všemocný řešitel

V tranzu šamanském

Hubitel maličkostí

Slepý, bláhový

 

Odhozená

Nepotřebná

Zkrachovalá zoufalkyně

V tryzních se svíjí

A prosí rodiče

O odpuštění

 

Zatímco dítko

S nechtěným poslíčkem

Do noci pláče

on roste, zahnívá

A směje se

Svému triumfálnímu vítězství

---