Poezie III

Jak krásné by bylo

 

Jak krásné by bylo

Žít naplno a skvěle

Zažívat lásku

Pít na štěstí

Radovat se z úspěchu

 

Jak blahý by byl

Potlesk z uznání

Vlídná kritika

Článek v novinách

Kniha na pultu

 

Jak směšný jest

Pocit nedostatečnosti

Co hůř

Průměrnosti

Kdyz sedím tu zoufale

 

A sním o všech těch věcech

V prázdnotě

A neklid třese mnou

Nejistou dušičkou

Ubohou

 

A chce se mi klít a prosit

Zároveň

Copak vy můzy lakomé

Už neumíte rozdávat?

Tož musím se podbízet

 

Svou schránku seschlou

Před vámi krášliti

Stíny předstírat

Úsměv zakrývat

A tělo mé nahé

 

Nedostačující, retušovat?

Žilou si pouštět

Matku nenávidět

Dceru zabíjet

V temnotách prosit

 

Za vaše milosrdenství

Váš soud

Mou pokoru

Co plazí se ubitá

Když zářit by chtěla?

 

Tak tady mě máte, vy upírky umění

Vysátou

Zbavenou ceny

K smíchu, já vím

Jen chloupkem prašivým

 

Na kožichu feny

Tak pijte mou krev

A jásejte vesele

Na zdraví pošetilcům

jež neumí vychutnávat

 

Co život jim uvařil

A tak křiví se

Snaží se marně

Zalíbit se a vysloužit pro sebe

Vše co odepřely tem, kdo teprv přijdou

 

 

 

Svítání

 

Ráno usíná

Kolébáno zpěvem kosa

Do noci průsvitné

Na obalu rosa

Třpytí se, pláče

V neklidu času

Kdy den ji pohltí

Už brzy, navždy

Ty žalmy jsou prastaré

Jak příroda sama

Jen kapky chudinky

Naivní, první,

Každou noc nové

Třesou se vzrušeně

A ptáci milosrdní

Ví,

Že nevypité

Ale neprozradí

 

 

 

 

Do ticha

 

Do ticha můj vlahý dech jest písní

Zvučnou

Jež nese s sebou sílu letních bouří

A kroupy které spadnou z toho dění

Pobijí tu nejzdatnější

Škodnou

A v šumu osvobozujícím za kuropění

Skromném

Procitnou tvoje touhy

Nejtajnější

 

 

 

Procházka s Adamem letní Kampou

 

Dnes, tedy vlastne včera

Když letní Kampou po dlažebních kostkách

Jsem kráčela

A Werichovu vilu před rekonstrukcí

Soudivše měřila

A mladí lidé v trávě usínali

Před mými verši a žárem léta utíkali

A Čertovka zelonošedě se mi smála

Když klacíky jsme do ní házeli

A přebíhali most a jako děti čekali

Kdo z nás je vítěz této směšné hry

Když sochu spanilou malý Adam

Pohladil, a já si říkala, pro boha, tak mladý, to nemohl pochopit

A tlustá slza, snad boží, tak byla velká, na mě spadla,

A po ní dlouho nic, to abych její důležitost ocenila

A stromy, co znají to již dávno, poslušně zašuměly,

Aby přivítaly slzy andělí, dětičky malé, poslušné,

co k nářku páně se přidaly

my červíci jsme zbaběle prchali,

zatimco Čertovka, zelená a moudrá,

pokorně náruč svou jim otevřela

A socha, opět netknutá

Sváděla svým nádherným tělem

Nevinné kolemjdoucí

 

 

 

Poznání Adamovo

 

Ty modré oči, plné očekávání

Lásky a dobrého zacházení

Ty oči co překrásné dívčiny

Nahé, která cudně své přednosti skrývala

V pokorném stočení

Se směle dotýkaly

Ručičky tříletého chlapce neohrabaně

Vkládaly své teplo na bradavky stydlivé panny

A ty oči se smály, znalé

K nevinnosti daleko již měly

A dívce líce růženínem zčervenaly by,

A klubíčko rozmotaly by

Ta drzá očka

Co neptaly se „můžu“,

Ale „co víc mě čeká“

„A byla by stále tak němá,

kdyby byla opravdová“?

 

 

 

Óda sladké marnivosti

 

Ach ta pýcha! Ta marnivost

Sladká!

Namísto spánku tu zeje,

V klávesy klapká

Za vyšší princip

Za nějž skovává

Svou směšnou existenci

Ano, je vratká

Což nechápeš?

Ty nicko!

Před tebou mnozí

Již padli, oběti

Nic než jen básníci

Nikoli bozi

Co v drzosti

Jak coury

Podbízeli se

Aby svou směšnou existenci

Povýšili na umění

A zemřeli hýčkáni tou milosrdnou

Lží, že ušetřili tebe, můj šťastný čtenáři!

 

 

Deštivá melancholie v půl šestý ráno

 

Co přinášíš, poklidné svítání?

Sbor tvých průvodců již skomírá

Jen kohout od naproti s nově nabitou vervou

Statečně bojuje, prohře se nevzdává

 

Smutný je začátek, zahalen v krůpějích

Opuštěn svými telentovanými obhájci

Slavík byl přemožen, vlaštovka poletuje

A zoufale shání materiál na barák

 

Ó, prosím, buď milosrdný, ty nadějný zítřku!

Cožpak nestojíš o moje motlitby?

Sliby, že hnízdo ti postavím, slavíka vypustím

A svými ubohými verši, dnešek rozjasním?

 

Sliby jsou plytké, slavík za mřížemi shnil

Vlaštovky odletěly na jih, a snad se nevrátí

K nám, zoufalcům, kohoutům pro smích

Dnešek ještě nezačal, zítřek již skončil.

---