Pocity V

Listopad 1997


Po několikeré mé žádosti se konečně objevil v bytě starosta, aby posoudil oprávněnost mého upozornění na bytové závady. Ukazuji vypouklé stěny. Dozvídám se, že tu pracovala vlhkost. Místo bez omítky bude opraveno, slibuje. Upozorňuji na stav všech dveří. Ve velké místnosti si ověřuje prohlubně v podlaze, vlhkou stěnu, nerozvedenou elektřinu. V tomhle pokoji ještě nesvítím. Prohlíží si i navazující malou místnost. Používám ji jako odkládací prostor. Vše prý zaprotokoluje. Zahrne sem i prasklou venkovní klenbu nad okny. Protokol mi bude během krátké doby předán. Za několik dní mi majitel sděluje, že zazdí místnost do malé místnosti. Rychle ji vyklízíme. Velký pokoj se stává přeplněným skladištěm. Je tu i dřevo na topení. Získala jsem zápis bez starostova podpisu a razítka obecního úřadu. Ze zápisu vyplývá, že uvedené závady, až se zvětší, mám řešit s majitelem. Ten mi zajistí trvalé užívání bytu řádnou nájemní smlouvou. Obecní úřad zruší dočasné používání prostor. Vše bude tak, jak má být!

19.3.1998

Dnes je neděle. Ráno při venčení psů někdo za mnou rychle kráčí. Cesty se rozdvojují a já za sebou slyším: „Ty kurvo, kdyby si se nekurvila, mohla jsi bydlet! Mohla jsi si vykrmit prase a mohla jsi si postavit dům. Mohla jsi šetřit! Počkej, ty kurvo, a ten tvůj vůl, já vám ukážu! Neplatíš nájem, všude to řeknu, ty kurvo!“ Protahuje slova, řve a řve. Za okny lidi určitě ví, o co se jedná. Kolem mne ticho, jen jeho řev se rozléhá. Ohromný, praskající řev zahlušuje a drásá. Všechno má svůj čas! Všeho do času!

---