Co zas!

Život jde dál, máš ho rád. A pak jednoho dne se něco stane, náhle nemáš se čemu smát. Smrt stává se tvůj denní řád. Jo, kvůli žití všimneš si i smrti a to tě drtí, dtí, drtí...

Zažil jsi toho dost, ale stále jen ta lidská zloba, bude se na tebe sypat zas a znova a pak možná za rok vzpomeneš si snad "přišel jsi o vše, co měl jsi rád"...vem to ďas. Když ptáček umíral ti v hrsti smál ses. A kdo se nad tím pozastavil?

Hrdinové praví pro nás umírají a ti ostatní čas nemajíce se otočí zády a se slovy "Co zas? Vždyť život jde dál, tak neotravuj nás!", tě zaženou do kouta. A ty si uvědomíš, že ze všech stran na tě číhá mráz...

Tak se braň. Hlupáku, vždyť na kolena tě srazí zas. Voláš o pomoc a nikdo neslyší tvůj hlas...slábnoucí. Nad tím se nepozastaví žádný z nás. Pak všichni společně ti řeknem jen. "Co zas? Vždyť život jde dál, tak neotravuj nás! Tak proč už konejčně nejsi mrtvý? Proč stále umíráš?... Už neotravuj nás."