Hnusná

V odpadní stoce, zpitý životem ležím nad ničím nepřemýšlím, snad ještě dýchám zahalen splaškama nepochopení jako don Quijotte...

Jsem snad jen ubohej pylel střev?
Co na hnojišti lidských citů postává,
pro každého odpornej zjev?
co od života pěstí za kopancem dostává.

Zpráskanej jako přesluhující valach
pro trochu lásky chtěl sem jít
ale jsem pro ní jako hnusnej ústní pach
tak musí teď mé srdce pro ty kroky tlít.

Hnis lásky z mého srdce vytéká,
když trn hořkosti a zoufalosti z nej vytáhneš,
díky milá, memáš zač !
hnis je jako věčný pro tebe pláč !!!

---