Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePocity VI
10. 10. 2005
0
0
1309
Autor
kvetanov
Psáno po letech
Klid, pokud se mi dostává, působí blahodárně. Mám mnoho zájmů, kterým se nyní mohu věnovat a ty mi otevírají další možnosti. Minulost však stále kráčí za mnou. Osobně se chci vyrovnat s dobou, která mne velmi silně zasáhla. Odmítám tuhle část svého života odsunout do ztracena a více se k ní nevracet. Leccos jsem dlužná bezprostřednímu prožívání. Doplňuji jej v následujícím několikastránkovém sdělení. Minulost, prostřihávanou současností, otevírám.
Do potíží s majitelem jsem se dostávala už krátce po roce 1989, když bylo zřejmé, že nastane majetkové vyrovnání. Stala jsem se nepohodlnou nájemnicí v domě, který se měl zbourat. V prostoru vyroste honosné rodinné sídlo. Provázelo mne časté přerušování přívodu vody do bytu. Narážela jsem na neochotu věc napravit a setkávala se se stupňovaným osočováním. Potíže se postupně vršily. Nezájem opravit otvor ve střeše po proniknuvším blesku, zabírání kus po kuse z místa u baráku, strhávání prádla ze šňůry, znemožňování přístupu do baráku doprovázené hrubými osobními výpady se stávaly průvodním jevem každodennosti. V roce 1995 mi majitel nabídl bytovou náhradu ve velmi zanedbaném domě. Byt z rámce nevybočoval. Dohodli jsme se na úpravách, které by umožnily napojení vlastních akumulačních kamen, vlastního elektrického sporáku a zabudování majitelova boileru, který v bytě nebyl na elektrický rozvod, to znamená, zajistit silnější elektrický příkon. Byla jsem ujištěna, že požadavek se splní. Po velmi krátké době se dozvídám o zamítnutí s dovětkem, že do mne se žádné peníze dávat nebudou a že: „Můžeš bydlet na hnoji, ďůro. Mohla jsi si postavit barák, kdybys šetřila! Obrať se na svého vedoucího, ať ti dá byt! Začínalo jiskřit. Prošla jsem právními poradnami a stala se členem Sdružení ochrany nájemníků. Na právníkovu radu jsem veškeré požadavky vztahující se k bytu, sepsala a zaslala majiteli doporučeně. Žádala jsem rovnocenný byt k bytu, který mám opustit. Od této žádosti jsem už neustoupila. Trvala celých šest let. První soud mne čekal v červenci roku 1996. Žaloba žádala mé vystěhování do připravené a odpovídající náhrady. Rozešli jsme se se smírem. Majitel doopraví byt podle mých požadavků a já do třiceti dnů po opravě, až byt vybílím, se přestěhuji. Nestalo se tak! Následovaly osobní výpady proti mně. A já se nepřestěhovala.
Klid, pokud se mi dostává, působí blahodárně. Mám mnoho zájmů, kterým se nyní mohu věnovat a ty mi otevírají další možnosti. Minulost však stále kráčí za mnou. Osobně se chci vyrovnat s dobou, která mne velmi silně zasáhla. Odmítám tuhle část svého života odsunout do ztracena a více se k ní nevracet. Leccos jsem dlužná bezprostřednímu prožívání. Doplňuji jej v následujícím několikastránkovém sdělení. Minulost, prostřihávanou současností, otevírám.
Do potíží s majitelem jsem se dostávala už krátce po roce 1989, když bylo zřejmé, že nastane majetkové vyrovnání. Stala jsem se nepohodlnou nájemnicí v domě, který se měl zbourat. V prostoru vyroste honosné rodinné sídlo. Provázelo mne časté přerušování přívodu vody do bytu. Narážela jsem na neochotu věc napravit a setkávala se se stupňovaným osočováním. Potíže se postupně vršily. Nezájem opravit otvor ve střeše po proniknuvším blesku, zabírání kus po kuse z místa u baráku, strhávání prádla ze šňůry, znemožňování přístupu do baráku doprovázené hrubými osobními výpady se stávaly průvodním jevem každodennosti. V roce 1995 mi majitel nabídl bytovou náhradu ve velmi zanedbaném domě. Byt z rámce nevybočoval. Dohodli jsme se na úpravách, které by umožnily napojení vlastních akumulačních kamen, vlastního elektrického sporáku a zabudování majitelova boileru, který v bytě nebyl na elektrický rozvod, to znamená, zajistit silnější elektrický příkon. Byla jsem ujištěna, že požadavek se splní. Po velmi krátké době se dozvídám o zamítnutí s dovětkem, že do mne se žádné peníze dávat nebudou a že: „Můžeš bydlet na hnoji, ďůro. Mohla jsi si postavit barák, kdybys šetřila! Obrať se na svého vedoucího, ať ti dá byt! Začínalo jiskřit. Prošla jsem právními poradnami a stala se členem Sdružení ochrany nájemníků. Na právníkovu radu jsem veškeré požadavky vztahující se k bytu, sepsala a zaslala majiteli doporučeně. Žádala jsem rovnocenný byt k bytu, který mám opustit. Od této žádosti jsem už neustoupila. Trvala celých šest let. První soud mne čekal v červenci roku 1996. Žaloba žádala mé vystěhování do připravené a odpovídající náhrady. Rozešli jsme se se smírem. Majitel doopraví byt podle mých požadavků a já do třiceti dnů po opravě, až byt vybílím, se přestěhuji. Nestalo se tak! Následovaly osobní výpady proti mně. A já se nepřestěhovala.