HERMES

Rubínový 

DECH

rozpouští se

v záclonách.

 

Soused pustil televizi - do stěny

řežou střepy

zpráv …

 

Podvečer plazí se trhlinou

na římse; Sbíráš

oblečení z podlahy,

- světlo měsíce

stéká po obrysech

Odvahy…

 

A Hermes

s namodralým stříbřením

na hraně nosu vítězných Athén, zamyká

přasku u riflí…

 

Ještě zbytek vína z plastového kelímku a plastový dotek pro mě

do vínku…

 

„… terorista prý odpálil na svém těle bombu…“

 

V žaláři hrdosti němá, Miláčku! Ta změna! Narychlo postavené hradby něhy ve mně bortí …

Slyšíš?! … Moře, v konečcích mých prstů šumí dál ?! … slyšíš? tak slyšíš?

 

DO TICHA JEN

kroky cestou ke dveřím

utrousí dvě vyrežnalá slova,

kterým, tak jako ty, nevěřím:

„Zavoláme si…

znova!“

---