Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pláč naděje

18. 10. 2005
1
2
1306
Autor
lisbethka

Nu, tahle básnička je o mém zesnulém dědečkovi, psaná srdcem...

Pláč naděje

 

Když jsi odešel,

Začalo pršet.

Vyběhla jsem ven,

Ale už jsem Tě nezahlédla.

Zůstala jsem stát na dešti

A každá kapka na mne dopadala jako kus naděje.

Naděje že se vrátíš,

Že tě budu moct obejmout,

Vlepit pusu na tvář,

Přitom se poškrábat o tvé vousy

A cítit ruce na mých zádech

Jak hřejou.

Pomalu jsem začínala věřit,

Těm slovům kapek

jenže přestalo pršet...

A ty jsi už nikdy nepřišel.

Umřel´s.

Ale pro mě pořád jsi,

Bydlíš v mém srdci,

Usínáš na duši, přikrytý vzpomínkami,

Ráno se umýváš mými slzami,

Utíráš do slov, které jsem Ti nestihla říct

A když jsi nemocný, léčí tě moje láska.

I rakovina se dá léčit...

2 názory

imtimní souhlasím s Rabbem

Rabb
15. 01. 2007
Dát tip
ano.. pocit opuštění, když nás někdo opustí zná každý, ale tohle dílko má co říct autorce.. čtenáři nic nového nepřinese, jak jsem napsal, každý ty pocity známe.

brunele
18. 10. 2005
Dát tip
je to citlivý...velmi.... svěží a zadumaná impresse

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru