Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePláč naděje
18. 10. 2005
1
2
1306
Autor
lisbethka
Pláč naděje
Když jsi odešel,
Začalo pršet.
Vyběhla jsem ven,
Ale už jsem Tě nezahlédla.
Zůstala jsem stát na dešti
A každá kapka na mne dopadala jako kus naděje.
Naděje že se vrátíš,
Že tě budu moct obejmout,
Vlepit pusu na tvář,
Přitom se poškrábat o tvé vousy
A cítit ruce na mých zádech
Jak hřejou.
Pomalu jsem začínala věřit,
Těm slovům kapek
jenže přestalo pršet...
A ty jsi už nikdy nepřišel.
Umřel´s.
Ale pro mě pořád jsi,
Bydlíš v mém srdci,
Usínáš na duši, přikrytý vzpomínkami,
Ráno se umýváš mými slzami,
Utíráš do slov, které jsem Ti nestihla říct
A když jsi nemocný, léčí tě moje láska.
I rakovina se dá léčit...2 názory
sharene.de.maire
19. 02. 2009
ano.. pocit opuštění, když nás někdo opustí zná každý, ale tohle dílko má co říct autorce.. čtenáři nic nového nepřinese, jak jsem napsal, každý ty pocity známe.