Deimos -- šestá část

Odmlka byla dlouhá, ale nebyla způsobena nedostatkem inspirace či něčím podobným. Za tu dobu se z prózy na pokračování vyklubal pětidílný román o rozsahu několika set stránek. Neměl jsem tedy po dobu tvorby prvního dílu zájem o kritiku nedokončeného díla. Pořád je sice ještě ve stádiu polotovaru, ale nyní si už troufám ho zde po částech uveřejnit! Co se obsahu týče.......je plný dějových zvratů, zápletek a nějakého toho románku! Čas od času se také objeví nějaká ta vraždička, takže prostě............HNUS!

6. 9. 2007 – 10:27 Středoevropského času
Základna A-ALA – Urmijské jezero – Írán

Fred se hrbil nad plány a snažil se v nich najít nějaký řád. Íránci navrhli zbraň vcelku dobře. Až na pár chyb by vše klapalo. Hodil okem po strážných kteří stáli u východu z haly zaplněné techniky. Na svých pultech vyráběli a montovaly jednotlivé díly a Fred je dirigoval.
S ženou už se několikrát viděl, ale podmínka byla jasná. Oba je propustí s tučným kontem až poté, co se přesvědčí, že je zbraň plně funkční. Fred o ženu strach neměl. Sylvie ho ujistila, že se má dobře a to mu stačilo.
Už druhý den pracoval na novém Deimosu a to pod neustálým dohledem. Neměl ani ponětí, co se děje za hranicemi základny. Z posledních průsaků informací, které se k němu dostaly měl dojem, že se co nevidět něco semele. Ostatně to mohl i poznat podle toho, že Tseng na družici tak spěchá. Nebylo mu ale zatím jasné, jak ji chce dostat nahoru.
Ozval se zvonek ohlašující přestávku. Technici se pomalu trousili ven. Fred se ohlédl po svých strážcích. Ani se nehnuli. Vzdychl. Nezbývalo mu, než být poslušný. I když pro A-ALU pracoval, neustále byl z půlky zajatcem. Jedinou výhodu viděl v tom, že teď přespává ve větším kamrlíku, který měl alespoň normální záchod a normální postel. Naposledy ještě mrknul do plánů, jako by jim říkal že se vrátí a vydal se ven se strážnými v patách.
Došoural se až k jídelně, pokud se tak přeplněná místnost dala nazvat. Vstoupil dovnitř a vše ztichlo. Celá jídelna na něj vrhala vražedné pohledy. Nikdo mu tu nedůvěřoval a skutečnost, že jim prakticky velel Amerikán jim šla nesmírně na mozek. Přistoupil k pultu s jídlem. Urval si kus obrovské placky z kukuřičné mouky a do kelímku si napustil vodu ze zásobníku. Pozoroval dav lidí, který opět začal vzrušeně debatovat.
Když dojedl, vydal se zase zpátky do haly. Po cestě si všiml další cizí delegace. Tipoval to na Číňany. Že by chtěli taky vstoupit do organizace? To se mu nezdálo. Čína by se k ničemu takovému nepřidala, pokud by neměla záruky úspěchu. To přece nadává smysl? Za tím musí být něco víc. Další zvonek, tentokrát ukončující přestávku. Pustil se zase do práce.
Trvalo mu několik hodin, než se mu podařilo setřídit na počítači plány tak, aby vše klapalo. Teď už to bylo jen a jen na technicích, aby to správně sestavili. Pak už jen on nastaví polarizátor a družice bude hotová.
Dlouho přemýšlel, jestli to nemá nějak sabotovat, ale nakonec přišel k závěru, že by mu na to dřív nebo později stejně přišli a to by pro něj i jeho ženu znamenal konec. Proč jen se do těch věcí okolo Deimosu vůbec pouštěl. Jeho jediné štěstí zatím bylo, že pořád ještě nezjistili kdo zničil první družici. Jedině tak si vysvětloval, že je pořád ještě naživu.

Tseng naštvaně přecházel sem a tam a vrhal po generálovi nenávistné pohledy.
„Pochopte, že se nemůžeme propůjčit takové věci bez záruky úspěchu,“ krčil rameny Číňan.
„No tak, generále! Nebuďte takový srab. Když se všichni spojíme, šance budou!“ Generál dělal, že přeslechl urážku.
„A kde jsou záruky?“
„Tady,“ usmál se Tseng a spustil dataprojektor.
„Co to je?“ rozhodil rukama generál.
„Náš lístek odtud. Anihilační antikvarkové dělo,“ prohlásil Tseng a pomalu název slabikoval, jakoby chtěl dát najevo, že v kuse by to na generála bylo moc.
„Co? Děláte si legraci? Pokud vím jediné se pokusili sestrojit Američané a pro neúspěch byl projekt zastaven!“ Tseng soucitně zavrtěl hlavou.
„Ne, generále. Američanům se podařilo ji sestrojit a my jsme si ji půjčili.“
„Ukradli jste družici?“
To že se rozletěla na shluk kvarků a leptonů, a že bude potřeba čekat, než bude druhá, o tom se raději ani generálovi nezmiňoval.
„Neřekl bych ukradli! Půjčili si bez vědomí Američanů na časově neomezenou dobu je lepší výraz.“
„To mi chcete namluvit, že Amící o tom ani neví?“
„Myslí si, že se ve vakuu rozletěla na milion kousků.“ Triumfálně se usmál. Bavilo ho držet toho prosťáčka v nevědomosti. Stejně to nikam nedotáhl. V porovnání s A-ALA, kterou Tseng vybudoval nic nedokázal, tak proč by měl znát celou pravdu.
„Takže mi chcete namluvit, že máte plně schopnou družici nahoře v ionosféře?“
„Přesně tak! Pokud mi nevěříte, tak za dva měsíce udělám malou ukázku řekněme ve Žlutém moři.“
„Dobrá, ale ať se nikomu nic nestane! Nemám zájem vysvětlovat těžký jaderný výbuch pár kilometrů od pobřeží!“ Generál se dal na odchod. Tseng se posadil a nalil si whisky. „Anihilační výbuch,“ zařval na Číňana, než dveře od pracovny zcela doklaply.
Po chvilce do místnosti vstoupil Arab.
„Svině podezíravá,“ konstatoval Tseng.
„Nechtěl na to přistoupit?“
„Ne, chce vidět ukázku!“ zamyslel se. „Vyřiď tomu Američanovi, ať si pohne, jinak je z něj mrtvola se střevama až za ušima.“ Arab vážně pokýval hlavou.
„Ale prosím tě taktně! Ten buržoazní materialistický kryptofašista by si to mohl vyložit špatně!“
„Jak si přeješ, Pame,“ pokrčil muž rameny a odkráčel.


Ten den večer se Fred přece jen rozhodl sabotáž vyzkoušet. Napadla ho totiž geniální myšlenka, jak dostane nejen prachy od A-ALY ale i od Američanů. Figurovala v tom Americká vláda, Tseng, družice a něco jako dálkové ovládání.

---