Hloupé krásce II.

Na přání ViNiLa

prolog:
Ptali se mne, proč s jedním děvčátkem
nehovořím, jen se na ně dívám...

Tvou krásou dát se unášet jen z dálky -- ochoten jsem znova, však nechtěl bych za celý svět od tebe slyšet ani slova! Pak zažene buď strach, buď smích z mé duše touhu, sladké snění, a hloupý smysl řečí tvých hned zmrazí moje okouzlení... Tak smrt je krásná z daleka, jak šipka letí, blýskne v oči, sledovat ji mě neleká, jen když se ke mně neotočí. Já za ní všude jako stín, oči si vyhledím zpod čela, však přivábit ji k sobě zcela ni za celý svět nezkusím. --

---