Vrba

Ekologická

Na břehu řeky seděla
byla tu věky a každý snad,
na všechny strany smrděla,
tu díru měl dozajista rád.

Už ani vodník co tu tleskával,
ty lahve na dně byla jeho práce,
když po nocích tu hekával,
pak za ní k ránu chodil zvracet.

Mladý pošták Albert z Bílovic,
ráno za rosy se řítil krajinou,
co ten tu taky nechal slivovic,
rumů, fernetů a občas ňákou zelenou.

Za letních veder, kdy by čokl chcíp,
u ní pocestní spočnuli,
bylo jim hnedka mnohem líp,
když třetí láhev načnuli.

Těch tváří tahle dutina,
zná možná na tisíce za ty roky,
blila tu určitě celá dědina,
snad všechny známé rajské moky.

Teď prý čištění břehů, nutnost holá,
záplavy prý hrozí zhůry,
starosta hejtmanovi v noci volá,
zaplašit chtěl by noční můry.

O dotaci si zažádal, taky stroje
a půjčku z fondů pro kultivaci krajiny,
načerpal všechny nezbytné zdroje,
přišli dělníci, rozjeli mašiny.

Na břehu řeky seděla,
tam co je teď altán s lavičkou,
rekultivaci stát v cestě neměla.
Tak vyhrál zadek nad tyčkou.

---