Zahazuju vajgl.

Hmm, a je to až k smíchu,…

Kdo z nich, ukáže prstem, člověk, z těch upocených zástupů, do kterých vrážím, když jdu si pro pivo.

Kolik z nich si všimne půlměsíce nad mizejícím vlakem někam na Olomouc, co má dvacet pět minut zpoždění,…

Jaká je to sláva když odjíždí vlak z prvního brněnského nástupiště.

„Prosím Vás, nemáte dvacet korun, nám chybí na jízdenku…“. Ozve se třesoucí se slečna, nebo paní, co já vim.

Hmm, a je to až k smíchu, „Ne, já jsem všecky drobný“(…právě propil, to neřeknu.) „Nemám drobné“.

„Tak děkuju“ Slušnost narkomana?

No nevím, někomu jinému bych ty dvě pětky dal.

Jaká je to sláva, když z prvního brněnského nástupiště odjíždí vlak s pětadvaceti minutovým zpožděním.

A kolik z nich, kolik z těch lidí si všimne půlměsíce nad rozjetým vagonem.

„Možná, že víc než si myslíš.“ Možná že jenom ty….

Zahazuju vajgl.

Jaká je to sláva, když retardovaný mužík s červenou kšiltovkou

(on si asi myslí, že je výpravčí -  já ho beru vážně i když jím není)

Jaká je to sláva, když mává odjíždějícímu vlaku z prvního brněnského nástupiště a řve: „U,u-ú“

A mává rukou ve směru, jakoby ho popoháněl. To má asi z nějakého filmu pro pamětníky.

Ach, jo. A jaká je to sláva 9.10. 05 na brněnském hlavním nádraží.

A je tma, zaprášení alkoholici se tetelí u okýnek bufetu, je tma , nic a nemám.