Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Scéna 1.
( Michael a jeho přítel se spolu procházejí v parku )
Přítel Tak řekněte jí ta slova,
tak řekněte že ji máte rád.
( Zadívá se na Michaela )
Nu, co na mne hledíte jako sova,
vždyť jsem váš přítel, kamarád.
Michael Vám se to lehce říká,
vám ženy nedělají potíže,
u pasu připnutá dýka,
srdce i duch rytíře.
Jen jedno pokynutí rukou
a jejich srdce patří vám,
pro vás všechna z nich tlukou,
vy nejste nikdy sám.
Já však toužím jen po jedné,
po té jedné nádherné,
mé srdce po ní vzlyká,
její jméno jest Angelika.
Přítel ( chvíli přemýšlí )
Tak takhle to tedy je,
už dostávám se k problému.
Začněte zpívat oslavné árie,
dostanu vás do jejího harému.
Michael ( chvatně, později pomaleji )
Ale jak mi chcete pomoci,
řekněte co mohu ji dát,
jen horkokrevnou povahu po otci,
a to, že ji mám rád.
Přítel ( se smíchem )
Vy Venušin amante,
vy zamilovaný blázínku,
vy nezkušený bažante,
( s údivem )
blouznit takto pro dívku?
Avšak mnoho se vám nedivím,
Angeliku znám,
a kvůli jejím očím ohnivým
vám za pravdu dám.
Tak tedy poslyšte mou radu
dokud chci vám ji dát.
Vyjděte v noci k ní na zahradu,
tam bude s přáteli tancovat.
Michael Děkuji, děkuji mnohokrát,
ihned se domů rozjedu,
nesmím tu déle stát.
( volá na kočího )
Kočí, uháněj k domovu,
dnes večer je můj šťastný den,
zbavím se lásky okovů,
tak pijme jen.
Přítel ( za odjíždějícím Michaelem )
Láska udeří jako hrom,
včera tu nebyla a dnes tu je,
její tajemství je v tom,
že nikdy nezemře.
Písmák